Prvním z dokumentů je přísně tajná zpráva přímo pro britského premiéra Winstona Churchilla z června 1942 – tedy z doby, kdy v protektorátu vrcholil teror stanného práva. Tato zpráva popisuje celou akci jako „úspěšnou operaci britské a československé tajné služby“. Zpráva dále sděluje, že celá akce proběhla dle plánu a příprav. Mimo jiné to potvrzuje úzkou spolupráci britské a československé tajné služby, bez které by celá akce nemohla být vůbec připravena.

Druhým dokumentem je korespondence mezi zástupcem velitele britské SOE (Special Operations Executive) Colinem Gubbinsem a plukovníkem Františkem Moravcem. V dopise z 30. května 1942, tedy jen asi tři dny po atentátu, píše František Moravec s obdivem o profesionálním hrdinském činu, který se zapíše do československé historie. Píše v něm dále, že nyní ještě nelze dohlédnout výsledky celé akce (Reinhard Heydrich totiž ještě žil), ale že se jedná o akci významnou pro celé hnutí Evropy a českoslovenští vojáci se již tímto zapsali do dějin. Dále je v dokumentu uvedeno: „Doufám, že jejich skvělý příklad bude brzy následován dalšími v ostatních částech světa a sami Němci se budu moci poučit, jaké to je být obětí vlády teroru.“ Zároveň zde Moravec vyjadřuje soucit s obyvateli protektorátu, kteří musí dle reakcí nacistů zažívat nesmírné utrpení a perzekuce. To mimo jiné svědčí také o tom, že za hranicemi protektorátu byly důsledky útoku na Heydricha zřejmé. Podobně se vyjadřuje i zpráva pro Winstona Churchilla.