„V současné době u nás v dětských domovech či výchovných ústavech žije na 6.500 dětí, což je stále velmi mnoho. Přestože bych je ráda viděla vyrůstat mimo ústavy, nejlépe v rodinném prostředí, akceptuji, že ústavní výchova má v současném systému péče o děti svou úlohu, a oceňuji práci všech, kteří se na starosti o děti v zařízeních podílejí. Věřím, že systematickými návštěvami a sledováním chodu těchto zařízení pomáháme, aby ústavy mohly vytvořit dětem co nejlepší podmínky. Ty jsou nezbytné pro to, aby mělo co největší množství dětí šanci žít plnohodnotný dospělý život,“ předeslala zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

Aktuální právní úprava podle ní dostatečně nezohledňuje individuální potřeby dětí. Zákon o ústavní výchově totiž platí s drobnými úpravami už 20 let. Podle Šimůnkové chybí rozumná koncepce, která by potřeby dětí více rozlišovala a pracovala s nimi. Důsledkem pak například je, že se děti v zařízeních někdy musí přizpůsobovat i přísnějšímu režimu, než by byl pro ně vhodný.

Systematické návštěvy navíc ukázaly, že ředitelé i personál zařízení by uvítali úpravu předpisů, aby tak lépe odpovídaly současné situaci. Na rozdíl od neformální výchovy v rodinách totiž mohou dělat pouze to, k čemu je zákon výslovně zmocňuje. Někdy se pak ve svých rozhodnutích, byť učiněných ve prospěch dítěte, dostávají na hranu zákona. Jednoduchým příkladem mohou být obyčejné vycházky. Zákon o ústavní výchově přiznává dětem řadu práv. Zasáhnout do nich umožňuje, pokud dítě poruší své povinnosti. Už ale není možné totéž udělat, pokud je to v zájmu samotného dítěte, například kvůli ochraně jeho zdraví a bezpečí. Děti starší sedmi let mají právo na samostatné vycházky mimo zařízení. Zákon však neuvádí, jak se má s vycházkami pracovat u dětí, které s ohledem na svou nevyzrálost nebo jinou psychickou či fyzickou zranitelnost nejsou schopné bezpečného samostatného pohybu mimo zařízení. Pokud vedení domova takovému dítěti samostatné vycházky neumožní, v současné době tím porušuje zákon.