Nižší daně a přídavky na děti jsou tahákem na Čechy
V rámci programu na zotavení německé ekonomiky po krizi způsobené koronavirem došlo v Německu plošně k poklesu daní. V loňském roce byla zrušena solidární daň, kterou daňoví poplatníci odváděli státu od počátku devadesátých let na podporu spolkových zemí bývalého východního Německa. Zároveň se v letošním roce zvyšuje nezdanitelná část příjmu. Klesne tedy tak i daň z příjmu, a to i pro osoby, které jsou svobodné a bezdětné, což nebývá v Německu obvyklé. Snížení daní v Německu se tak dotkne všech daňových tříd, kterých je v Německu celkem šest. O příslušnosti k jednotlivé třídě rozhoduje v Německu ekonomický i sociální status poplatníka. Poplatníci, kteří mají děti, zároveň v Německu pobírají přídavky na děti, tak zvaný Kindergeld. Ten v letošním roce činí 219 eur na jedno dítě.
O tom, že příjmy z Německa jsou lákavé, svědčí fakt, že před zásahem pandemie v Německu pracovalo na 60 tisíc Čechů. Většina z nich dojížděla přes hranice každý den. „Před třemi lety jsme se rozhodli, že si postavíme dům. Sehnali jsme pozemek, vyřídili hypotéku a zjistili jsme, že jsme byli příliš naivní. S našimi tehdejšími platy jsme totiž ufinancovali jen to bydlení, jídlo a další nezbytné výdaje. Tehdy přišla kamarádka s tím, že u nich ve firmě kousek od hranic se uvolnilo místo operátora. Za dvojnásobek mého tehdejšího platu. Nebylo co řešit. Po půl roce si u nás našel práci i můj přítel, takže teď pracujeme v Německu oba,“ přibližuje své důvody pro odchod za hranice osmadvacetiletá Radka ze Sokolova.
Pandemie prohloubila tristní nedostatek pracovníků v Sasku i Ústeckém kraji
Nedostatek pracovních sil na trhu práce v Sasku se projevoval již před nástupem pandemie. Německo je navíc pracovní migraci otevřené, i dojíždějící z jiných států mají nárok na využití sociálního systému. Češi tyto možnosti vítají, jejich odchod ale prohlubuje krizi v tuzemsku, především v příhraničních oblastech s Německem. „Neumíme konkurovat německým platům. Našim zaměstnancům nabízíme jiné benefity, více dní volna, štědrou cafeterii, sick days. Přesto to často nestačí, lidé chtějí více. Před deseti lety jsme si jako firma mohli ze životopisů vybírat, dnes je problém najít kvalifikovaného zaměstnance, třeba vedoucího. Protože máme sídlo v Německu, potřebujeme, aby naši zaměstnanci na vedoucích pozicích uměli německy. Vhodné kandidáty na takové pozice tedy hledáme celé měsíce,“ popisuje současnou situaci personalistka společnosti na Mostecku, která si nepřeje být medializována.
Zájem o práci by byl, uchazeči narážejí na neznalost němčiny
Na nedostatek uchazečů si naopak nestěžují personalisté v Německu. Ti však narážejí na jiný problém: nedostatečné jazykové schopnosti kandidátů. „Firmy v Sasku české zaměstnance vítají, oceňují hlavně jejich spolehlivost a loajalitu. Většinou je najímají na nekvalifikované pozice, je jich nejvíc, není třeba uznávat vzdělání ani nejsou náročné na znalosti němčiny. Jediné, co tedy Němci chtějí, je, aby uchazeči uměli německy alespoň na úrovni začátečníka. Jenže i tohle je často problém, kvůli kterému nemůžeme často šikovné kandidáty přijmout,“ míní Robin Buc, personalista agentury Starke Jobs.
Naučit se základy němčiny je přitom podle Buce otázka zhruba ročního samostudia. „Pokud uchazeče práce v Německu zajímá, neměl by pasivně čekat, jestli se něco najde. Bez němčiny je hledání práce obtížnější, trvá i několik měsíců. Po tuto dobu doporučujeme věnovat se alespoň samostudiu, učit se slovesa, tvořit jednoduché věty, zaměřit se na slovní zásobu, kterou využíváte v práci. Německy se sice za pár měsíců nenaučíte na úrovni moderátora v rádiu, ale na práci ve fabrice to bude stačit,“ radí Buc.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: komerční tisková zpráva
