Kolik stálo pivo za reálného socialismu? Trvá nám déle, než si vyděláme na chleba? Máme vyšší, nebo nižší kupní sílu, když jdeme pro rohlíky, vajíčka a kuřecí maso? Podobné otázky jsou pochopitelné. Před čtvrtstoletím neskončila jenom politická totalita, ale také centrálně plánovaná ekonomika a kromě svobody jsme chtěli materiální blahobyt. Úvodní otázky lehce zodpovíme, když porovnáme platy a ceny.

Český statistický úřad (ČSÚ) měří dřívější a současnou životní úroveň tuzemské populace prostřednictvím fiktivní postavy, které říká pan Průměrný.

„Jednoduše se podělí průměrná hrubá měsíční mzda a cena zvoleného výrobku. Výsledek pak ukazuje, kolik kusů, litrů, kilogramů se dalo za danou mzdu koupit,“ uvádí ČSÚ. Za tehdejší průměrnou mzdu šlo v roce 1989 pořídit například 720 kilogramů konzumního kmínového chleba. Nyní máme situaci složitější nebo výhodnější, záleží na úhlu pohledu. V tržní ekonomice soutěží o zákazníkovu přízeň obchodníci, kteří požadují různé ceny, i když někdy nabízejí stejné zboží.

Platy v České republice rostly rychleji než ceny

„Během 3. kvartálu roku 2014 jsme několikrát obešli největší obchodní řetězce Kaufland, Tesco, Albert, Penny Market, Coop, Globus, Lidl, Billa, Interspar, a to ve městech různých velikostí: hlavním, krajském a okresním. Zajímaly nás nejnižší ceny, za které bylo možné nakoupit vybrané potraviny při každé návštěvě daného řetězce,“ popisuje Petr Woff z magazínu KupníSíla.cz. Pan Průměrný nyní za svoji mzdu 25 500 Kč pořídí například 933 kilogramů kmínového chleba.

Oproti komunistickému režimu si tedy polepšil. Také ceny dalších potravin ukazují, že kupní síla a životní úroveň pana Průměrného vzrostly.