Inscenace bude uváděna v souladu s novou koncepcí pod názvem TARTUFFE IMPROMPTU!
Herecké obsazení inscenace zůstává beze změn. V titulní roli se představí nový člen činoherního souboru Karel Dobrý. Dále hrají: David Prachař, Kateřina Winterová, Jana Janěková ml., Lucie Žáčková, Václav Postránecký, Filip Rajmont, Petr Motloch, Radúz Mácha, Jan Bidlas, Jaromíra Mílová, Eliška Boušková j.h. a další
Jan Nebeský se stává rovněž tvůrcem scény a kostýmů. „Hudební stránku inscenace originálně pojedná jazzman Milan Svoboda,“ prozrazuje umělecký šéf Činohry Národního divadla Michal Dočekal. Text nově upravila Kateřina Šavlíková.
Tvůrci stihnou plánovaný termín premiéry 28. února ve Stavovském divadle
TARTUFFE
Klasická hra o pokrytci a manipulátorovi, který se pod rouškou snahy o absolutní čistotu duše a charakteru dopouští manipulací, násilí a podvodů. Tartuffe je hrou o pokrytectví, které baží po moci. Osud této hry, která přes svoji vážnost a hloubku poznání je přece jen komedií, byl spletitý a poznamenal celý následný autorův život. Tartuffovské téma je archetypální. Typy z této vzteklé komedie, zejména charakter titulního hrdiny, najdeme ve všech staletích a po celém světě.
Pokrytectví deroucí se k moci a majetku. Zvrhlost, která se snaží manipulovat lidmi tak, aby se z nich stalo bezmocné, snadno ovladatelné stádečko, a která se kryje cudností, čistotou úmyslů a skromností, je věčná. Molièrova břitká hra o těchto tématech vždy nachází odezvu a dokáže diváky zaujmout i vyburcovat z letargie.
Na jeviště Stavovského divadla se vrátí po mnoha letech a uzavře průřez Molièrovou dramatikou. Od Lakomce přes Dona Juana, Pána z Prasečkova k nejživější a nejostřejší komedii, kterou Tartuffe nepochybně je.
JAN NEBESKÝ
Režii na DAMU studoval v letech 1977–82. Po jednoleté vojenské službě byl (1983–85) angažován v hradeckém Divadle VÚ, dnešní Klicperovo divadlo (Andrejev: Ten, který dostává políčky, Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, vlastní úprava Goldoniho Sluhy dvou pánů). Potom už vedla jeho cesta do Prahy. V období 1985–89 byl režisérem Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), kde nastudoval například Vostrého úpravu Goethovy Stelly nebo Ibsenovy Přízraky. V roce 1989 nastoupil do Divadla E. F. Buriana (dnes Archa), kde setrval necelou sezonu a stačil nastudovat Strindbergovy Věřitele.
Revoluční změny v pražských divadlech ho zavedly do Činoherního klubu. Z tohoto období si pamatujeme jeho inscenace: Ibsenova Johna Gabriela Borkmana s vynikajícím Petrem Čepkem v titulní roli, Vostrého úpravu Eurípidova Oresta či Sheppardův Pravý západ. V roce 1994 nastoupil spolu s režisérem a uměleckým šéfem Michalem Dočekalem do Divadla Komedie, aby se tu podíleli na vytváření nové podoby tohoto divadla. Z řady jeho inscenací zde vzpomeňme na Shakespearova Hamleta, Lagronové Terezku a Tobiášovu Martu, či Ibsenova Stavitele Solnesse, vlastní, Prachařovu a Fajtovu Variaci Hamlet II atd. V roce 2002 byl soubor Divadla Komedie rozpuštěn, od té doby působí ve svobodném povolání. U několika jeho inscenací byl autorem textů Egon Tobiáš – bylo tomu tak v inscenaci JE SUiS (2001, Divadlo Na zábradlí), Je na čase, aby se to změnilo (2002, ve spolupráci s Pražským komorním divadlem) nebo u variace na téma Shakespearovy Bouře aj. Z jeho dalších režií je nutné ještě zmínit: Taboriho Kanibaly (společný projekt Divadla Komedie a ústeckého Činoherního studia), hru rakouského autora E. Jandla Z cizoty (2005, Divadlo Na zábradlí) L. Lagronové Etty Hillesum (2006, DNZ, z cyklu Československé jaro), Jandlovy Humanisty (2006, Divadlo Komedie), Kabaret Ivan Blatný (s hudbou Miloše Štědroně, Divadlo Komedie, 2007) a další. Pro ČT připravil televizní inscenaci Písař Bartleby (adaptace podle H. Melvilla). Pedagogicky působí na DAMU na Katedře režie a dramaturgie. S Činohrou Národního divadla poprvé spolupracoval v roce 1987, kdy pohostinsky nastudoval Behanovu hru Rukojmí (hrála se na Nové scéně). Další režie: Schillerova tragédie Úklady a láska (2004, Stavovské divadlo), Benefice Jana Kačera Však světla nechte plát... (2006, Divadlo Kolowrat), apokalyptická homilie Egona Bondyho Leden na vsi v rámci projektu Bouda IV (2007, na piazzetě u ND), Molièrův Don Juan (2008 StD) a Shakespearův Král Lear (2011).
IMPROMPTU
[emprompty] (franc. impromptu – spatra, spontánně, „tak, jak to leží a běží“) je instrumentální skladba volné formy i délky. Původně to bylo pojmenování skladby komponované bez přípravy, improvizované. Hodně imprompt složil např. romantický hudební skladatel Franz Schubert. Molière sám použil toto slovo v názvu svých Versailles impromptu – u nás překládaných jako Versaillské improvizace.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
