V některých nájemních smlouvách předkládaných nájemcům lze nalézt ustanovení, podle kterého je nájemce povinen uzavřít pojištění pro případné škody v nájemním bytě. „Domníváme se, že taková povinnost může být nájemci uložena. Nejedná se totiž o nepřiměřenou povinnost, jelikož sjednání takového pojištění je i v zájmu nájemce,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest. A dodává: „Ovšem pronajímatel nemusí být ve výsledku s pojištěním sjednaným nájemcem spokojen, jelikož pojišťovny nabízí různé druhy a rozsah pojistné ochrany.“ Je tedy otázkou, zda není výhodnější, když pojistnou smlouvu uzavře přímo pronajímatel a zohlední náklady na ni ve výši nájemného.

Pokud jde o pojištění nájemního bytu, připadají v úvahu tři druhy pojištění – domácnosti, nemovitosti a odpovědnosti. Pojištění domácnosti kryje škody na zařízení, jako jsou nábytek, koberce, elektronika, svítidla či věci osobní potřeby. Pojištění nemovitosti se vztahuje na věci pevně spojené s bytem, tedy například na dřevěnou podlahu, radiátory nebo dveřní zárubně. Někdy je však sporné, které položky spadají do pojištění domácnosti a které do pojištění nemovitosti, je tedy třeba pečlivě prostudovat pojistnou smlouvu a připojené pojistné podmínky. Problematická bývá například kuchyňská linka či vestavěné spotřebiče.

„Pokud by pojištění zařizoval pronajímatel, může jej sjednat tak, že sám jako pojistník platí pojistné a nájemce je pojištěným, tedy tím, jehož škody jsou pojištěním kryty. Nebo může být pojištěným přímo pronajímatel, přičemž případně vzniklou škodu uhradí pojišťovna jemu,“ popisuje Eduarda Hekšová. Pojištění lze sjednat i tak, že v pojistné smlouvě nebude uveden konkrétní nájemce, bude se tedy vztahovat na všechny případné budoucí nájemce bytu.