V pestré sestavě testovaných výrobků byly zastoupeny ty nejběžnější prodávané v rozprašovačích přes koncentrované směsi určené ke strojovému čištění až ke zmíněným doma vyrobeným.

„V laboratoři jsme zkoumali, nakolik si detergenty dokážou poradit se zaschlou nečistotou a zda zabrání ulpívání kapek vody na skle. Sledovali jsme také, jestli po jejich použití nezůstávají na povrchu šmouhy, a nedochází tak ke snížení jeho lesku. Bez povšimnutí nezůstaly ani etikety, na nichž jsme pátrali po nezávislých certifikacích a přítomnosti alergenních látek nebo halogenovaných sloučenin. Na závěr jsme vyzkoušeli, jak snadno jde láhev uchopit a zda se s ní dobře manipuluje,“ popisuje průběh testu šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Do celkového hodnocení se nejvíce promítla zkouška mycí účinnosti. Ta probíhala na okenních tabulích zašpiněných směsí z tuku na smažení, slunečnicového i minerálního oleje a prachu s příměsí černých sazí. Po zaschnutí této směsi se na každou tabuli aplikovalo stejné množství produktu a poté jsme sklo umístili do automatického čistícího zařízení, které povrch otíralo houbou s vrstvou netkané textilie. Účinnost přípravků nakonec vizuálně hodnotila pětice zaměstnanců laboratoře pomocí desítibodové škály.