Pravděpodobně není mnoho spotřebitelů, kteří by si nebyli vědomi svého práva reklamovat vadné spotřební zboží, zakoupené ve lhůtě 24 měsíců ode dne jeho převzetí. Obvykle se tomuto právu říká reklamace v zákonné záruční době nebo prostě jen zákonná záruka. Už méně se ví, že „zákonná záruka“ v českém právu není zcela jasně definována. Dovozuje se z ustanovení občanského zákoníku upravujícího práva z vad, které se vyskytnou u spotřebního zboží v době 24 měsíců od jeho převzetí.

V návrhu novely občanského zákoníku je tento režim změněn, kdy na jedné straně může být záruka za jakost daná smluvně nebo prohlášením poskytovatele záruky (nikoliv tedy ze zákona) a na druhé straně bude existovat odpovědnost prodávajícího za vady, které měla věc při převzetí (vady při převzetí). „Tyto vady se mohou projevit i později a spotřebitel je může prodávajícímu nebo určenému servisu vytknout. Ale vždy se bude jednat o vady, které věc měla již při převzetí, nikoliv už o vady, které se po převzetí teprve vyskytnou. A to bude konec institutu tzv. zákonné záruky,“ vysvětluje ředitelka spotřebitelské organizace dTest Eduarda Hekšová.

V praxi konec „zákonné záruky“ nebude pro spotřebitele až tak bolestivý, protože na vytknutí vady bude mít známou lhůtu dvou let, přičemž v prvním roce po koupi se předpokládá, že se jedná o vadu, kterou věc měla již při převzetí. Při reklamaci v druhém roce po koupi bude prodávající ve výhodnější důkazní situaci, pokud by spotřebitel podnikatele žaloval pro zamítnutí reklamace. V takovém případě leží důkazní břemeno na spotřebiteli, který musí prokázat, že šlo o vadu, za kterou prodejce odpovídá, jinak soud právo spotřebiteli nepřizná.