Dodnes se najde značná část turistů, která při svých zahraničních toulkách spoléhá pouze na kartičku své zdravotní pojišťovny neboli Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). Členství v Evropské unii sice zaručuje našim občanům při pobytu v jiné členské zemi právo na stejnou péči, jako mají tamní občané, praxe se poněkud odchyluje.

„Prvním zásadním rozdílem je to, že úhrada nákladů probíhá pouze mezi institucemi, jež jsou financovány z veřejných zdrojů – což pro českého turistu znamená, že s modrou kartičkou v ruce se může nechat ošetřit jen ve veřejných zdravotnických zařízeních, nikoliv v ordinacích privátních lékařů. Druhé omezení je finanční povahy. České zdravotní pojišťovny totiž hradí náklady na ošetření pouze do té výše, kolik by totožná péče stála na území České republiky,“ vysvětluje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest.

Další nevýhoda krytí zdravotní péče pouze z prostředků veřejného zdravotního pojištění spočívá například ve finanční spoluúčasti pacientů – ta se řídí pravidly dané země. Česká zdravotní pojišťovna rovněž neproplatí náklady, pokud je třeba dostat zraněného občana zpět do vlasti. Zapomenout můžete také na jakékoliv asistenční služby. O cestování mimo země Evropské unie ani nemluvě, tam evropský průkaz nepomůže vůbec.