Proč se zdravým lidem doporučuje, aby se ve vedru vyvarovali zvýšené tělesné námahy, tedy i sportu?
Kardiovaskulární systém obecně je jak v extrémním horku, tak i v mrazech zatěžován dvojnásob. Organismus má totiž zvýšené nároky na termoregulaci, tedy na udržení rovnováhy ve výdeji vody a současně na zajištění dostatečné viskozity, neboli vazkosti krve. Lidově se říká, že kdo v horku málo pije, tomu „houstne krev“, což není pro metabolismus dobré. Důležité je, jakou má člověk „fyzičku“. Pokud jsou jedinci sice zdraví, ale netrénovaní, pak je pro ně i obyčejná námaha ve vedru srovnatelná se situaci, jako by namísto pár kilometrů běželi maraton.
Někteří sportovci se ale nechtějí svého pravidelného tréninku vzdát ani v horkých dnech. Když jsou dobře trénovaní, nevadí to?
Trénovaní jedinci snesou velké fyzické výkony v horku podstatně lépe, protože jejich oběh je na zátěž více adaptovaný. Nicméně i trénovaný sportovec vydá při vysokých teplotách více energie a úplně stejným způsobem, jako netrénovaný člověk, ztěžuje termoregulaci organismu.
Psali jsme:
Může sportovní aktivita v horkém počasí vést ke kolapsu? Čím je to způsobeno?
Člověk může zkolabovat právě proto, že srdeční výdej nestačí pokrývat vysoké nároky na oběh a zároveň na výměnu tepla – odpařování vody. Je to stejné, jako by se obézní člověk dosyta najedl, a pak ještě vlezl do horké vany. Jde o distribuci prokrvení – to se díky horké koupeli zvyšuje v oblasti kůže, a přitom je nutno prokrvit i zažívací trakt. V té chvíli již nezbývá srdeční kapacita na prokrvení mozku. Obdobně se to odehrává i v případě horka a v něm provozované fyzické zátěže.
Může se poprvé při sportovní zátěži projevit skrytá srdeční vada? Které neodhalené vady to u mladších lidí bývají nejčastěji?
Určitě se takto skrytá vada srdce projevit může. Je to velmi typické u výkonnostních sportovců, kteří při vrcholových utkáních umřou náhlou smrtí. Příčinou často bývá například takzvaná hypertrofická kardiomyopatie, při níž patologicky zbytní svalovina levé komory srdeční. Jindy se může jednat o takzvaný preexcitační syndrom, kdy nadpočetná rychlá spojka – svalový můstek převádí nesmírně rychle impulzy ze síně na komory. Při tom vznikne fibrilace komor, což je se životem neslučitelná situace. V USA odborníci diskutovali, zda proplácet EKG a echokardiografii u vrcholových sportovců, aby tyto poruchy odkryli. Samozřejmě jsou i další vady, které vedou k úmrtí sportovců, ale ty jsou již vzácnější – kupříkladu takzvaný syndrom dlouhého QT (anglicky long QT syndrom), který končí opět maligními komorovými tachy-arytmiemi, tedy příliš rychlými a nepravidelnými stahy srdce, které takto přestane plnit svou funkci.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Redakce
