V České republice například platíme z příjmů fyzických osob tzv. rovnou daň, čímž je míněno, že ze mzdy, nebo z platu každý zaměstnanec odvede stejné procento. Progrese neexistuje, s výjimkou vlivu odpočtu na zaměstnance. Daň se přitom platí ze superhrubé mzdy, což je český unikát - zaměstnanec platí tedy 15% nejen z hrubé mzdy, k ní je připočteno také pojistné, které platí za zaměstnance zaměstnavatel.

A nyní onen „paradox" - vláda o rok odložila daňovou reformu, která měla mimo jiné zrušit odvod daně z příjmu ze superhrubé mzdy a nahradit ji klasickou hrubou mzdou. Zdánlivě nezajímá hra s čísly má však pro někoho možná překvapivý efekt. Pro vysokopříjmové zaměstnance platí tzv. strop pro odvod pojistného, tudíž pokud nějaký vysoce postavený manažer pobírá měsíčně okolo 250.000 Kč, tak po zhruba půl roku přestane platit pojistné (dosáhl stropu).

Daň z příjmu sice platí nadále, ale protože již nemá pojistné odvody, platí 15% ze mzdy očištěné o pojistné, nikoli superhrubé (protože už sociální a zdravotní neplatí). Radovat se může i zaměstnanec s příjmem už 150 tisíc Kč. Pocit neplacení pojištění si sice nebude užívat půl roku, úlevu však pocití. 

SLEDUJEME téma rozpočet
Jiří Pehe: Vysílená vláda rozpočtové odpovědnosti
Vláda chystá krizový scénář. Mají se bát i úředníci a důchodci?
Keller: Zvýšení DPH na reformu penzí nebude. Padne na látání rozpočtu
Roman Šmucler: Za dva roky půjde náš stát do háje
Ministr Kalousek: Návrh státního rozpočtu není žádost o bianco šek

V České republice tak v současnosti podle některých odborníků neexistuje progresivní zdanění, které je obvyklé na západ od našich hranic, neplatí ale ani paradoxně tolik vládou zdůrazňovaná spravedlivá rovná daň (nebo chcete-li přesněji rovná procentní sazba daně z příjmů fyzických osob), ale de facto se daň ve vysokých příjmových hladinách stává degresivní. Tuto anomálii ministerstvo financí prodloužením platnosti superhrubé mzdy zachovává, přestože jinde hledá úspory a šetří i tam, kde je to považováno obyvateli za bolestivé.