Mnoho mladých chodí do škol proto, že musí. Co ale žene do vzdělávacích ústavů ty, kteří už dávno překročili nejen práh dospělosti, ale nechali za sebou už i střední a pokročilý věk? Většinou je to touha po sociálním kontaktu, udržení psychické kondice, ale i snaha zbourat mezigenerační bariéry.

Čtěte také: Důchodci o berlích k bankomatům? Čtěte, jak to nakonec bude

V uspěchané době, kdy mnohý z nás jí za pochodu, nezná hranici mezi pracovním a soukromým časem, působí snad právě univerzity třetího věku, tedy místa, kde se vzdělávají penzisté, jako pomyslné oázy klidu. Připouští to i místopředseda Senátu a senátor za Pardubický kraj, Petr Pithart.

Univerzity třetího věku. Oáza klidu

"Měl jsem tu čest na univerzitách třetího věku párkrát přednášet. Moc se mi to líbilo, v dnešní uspěchané době to byla zvláštnost. Lidi přicházeli ne proto, že by do školy museli, ale proto, že chtěli," řekl Pithart na semináři Moudrým lidem škola nikdy nekončí.