Není tak časté, abychom slýchali o našich univerzitách. Nebýt mé autonehody před deseti lety, ani bych nevěděl, že v Plzni vyrostl velký univerzitní areál, ačkoliv jsem právě v tomto městě pracoval jako dělník 15 let. Nehovořím nyní o známé kauze plzeňské právnické fakulty.

Možná se pouštím na příliš tenký led. Hovořit zasvěceně o vysokých školách přece nepřísluší laikovi, jakým jsem. Mohl jsem však sledovat přestavbu našeho vysokého školství z pozice vyučujícího na teologické fakultě v Olomouci, kde jsem působil 10 let, nebo jako člen akreditační komise a jako člen řady vědeckých rad různých univerzit.

Troufám si říci, že se za ta léta vykonalo mnoho dobrého. Ze studentů – čtenářů nedostatkových skript se stali ti, kdo mají k dispozici domácí i překladovou literaturu, možnosti studia na zahraničních školách, mohou přijímat znalosti při výměně profesorů. To a mnohé další jsou samozřejmosti, o kterých se minulým generacím ani nesnilo.