Z diskusí v tisku je zřejmé, že část lidí byla znechucena nepřiměřenou kampaní sdělovacích prostředků, část patří spíše k příznivcům prezidenta Václava Klause, který zde také často pobývá a nedávno zavítal při své návštěvě kraje až do těch nejzapadlejších koutů. Většina obyvatel kraje však má úplně jiné starosti, zápasí s mnoha problémy, mimo jiné s vysokou nezaměstnaností.
Primátorovy slzy
Iniciativy zorganizovat pietní akce se v samotných Karlových Varech nejprve ujali zdejší umělci. Smrt prvního českého prezidenta uctili u budovy karlovarského divadla několika svíčkami a jeho fotografií. Pár jedinců se potom snažilo zažehnout plamínek vzpomínek na třídě T. G. Masaryka. Toto místo totiž bylo dějištěm shromáždění občanů v roce 1989. Velmi působivý byl ryze soukromý počin známého karlovarského výtvarníka Václava Balšána. Ten na okně svého ateliéru vyvěsil černou vlaječku a plápolající svíčku, toto malé smuteční aranžmá kontrastovalo s velkolepou okolní vánoční výzdobou. Intimní bylo i vyjádření karlovarského primátora Petra Kulhánka (KOA), který se nám svěřil: „Dodnes mám v mysli živou vzpomínku z úplně první volby Václava Havla prezidentem, kterou jsem se zatajeným dechem sledoval v televizi. Musel jsem si stoupnout a po tvářích se mi kutálely slzy, tehdy mi došlo, že už to není jen krásný sen. To samé se mi stalo znovu při jeho projevu v americkém kongresu, to samé se stalo, když jsem zachytil zprávu o jeho odchodu. Slzy radosti vystřídaly slzy smutku. Vzhlížím k Václavu Havlovi jako k člověku, k prezidentovi, k dramatikovi, jehož Audienci znám nazpaměť. A tak si ho v myšlenkách uchovám napořád.“

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Hana Čechová