Oficiální Kyjev v odpovědi na mukačevské dění začal freneticky řešit problém, který je pro region typický celá desetiletí a je reálnou součástí ekonomiky Zakarpatska. Jaceňuk po vzoru gruzínského Saakašviliho hned požadoval rozpustit celou zakarpatskou celnici a prezident Porošenko teď veze do oblasti (staro)nového gubernátora v podobě Hennadije Moskala, odvolaného předtím z Luhansku. A. Turčinov jako předseda Rady bezpečnosti prohlásil, že je nutné začít tvrdá kádrová opatření v celém regionu a očistit jej od korupce, kriminality a pašování. Je jasné, že celý incident poškodil image Ukrajiny v jejím vyjednávání s EU o bezvízovém styku. Navíc poškodil i prezidenta Porošenka, který několik dní před incidentem (2. července) ve Lvově mluvil o tom, že korupce a pašování na západní hranici jsou nepřípustné, ale žádné konkrétní opatření nenařídil a neučinil. Pravý sektor prezidenta předběhl a ten ho musí nyní rychle dohnat.

Žít mukačevsky

Zájem centra o zakarpatský „národní průmysl“, jak je pašování přezdíváno, ale může mít destabilizační důsledky. Nedá se nejspíš mluvit o nějaké závažné formě rusínského separatismu, ale spíše o konfliktu místních klanů a politických skupin mezi sebou a s centrem o zdroj příjmů. Regionální rozdíly jsou tu jenom třešničkou na dortu se (zatím) omezeným mobilizačním potenciálem. Ten tu je v pozadí, ale těžko se dá předpokládat, že by v nejbližší době hrál nějakou klíčovou roli. Už zmíněný H. Moskal se nechal slyšet, že pašování je věc, na které je v Zakarpatsku zainteresována celá vertikála místních úřadů a byznysu. A podle Gazeta.ua bude mít nový gubernátor v boji s korupcí a pašeráctvím problémy. Mukačevo totiž nežije podle ukrajinských zákonů, ale mukačevsky. Všechno přitom naznačuje, že mezi pašováním a regionální politikou existuje nejeden vztah. Máme tu tedy v podstatě klasickou situaci vztahu mezi centrem, které chce unifikovat a posilovat svoji autoritu, a periférií, jež žije podle vlastních pravidel a unifikaci bude vnímat s nevraživostí a odporem. Taková situace znamenala vždy určitou formu konfliktu, který je do značné míry normální součástí konsolidace státu.

Jenže problém černého hospodářství a korupce vždycky něco vypovídá o stavu ekonomiky a společnosti. Jako faktická západní periférie Zakarpatsko celé roky žije kromě pašování především z remitencí ze zahraničí. Podle všeho je pašování v Zakarpatsku velmi rozšířená aktivita, která funguje jako rozsáhlá a sociálně zakotvená síť vztahů a korupce. Zahrnuje politiky, kriminální skupiny (pašerácké klany), zaměstnance celnice, obyčejné pašeráky a různé malé a menší ryby. Pašeráctví je v Zakarpatsku prostě běžným přivýdělkem, který je součástí místní ekonomiky. Není to legální, ale je to prostě „normální“. Konkrétně pašování cigaret představuje dobrý byznys. Jestli krabička cigaret stojí na Ukrajině kolem 20 korun, potom v EU jde o 100 a více korun – rozdíl, který je ekonomicky lukrativní. Je tedy logické, že aby Mukačevo nežilo mukačevsky a korupce i černý obchod zmizely nebo byly potlačeny, je třeba najít nové zdroje legální obživy v dost chudém kraji.