V rámci připomínky nedožitého jubilea Václava Havla se o Havlovi a jeho odkazu pravdy a lásky začalo v médiích opět hodně hovořit. Co říkáte na projevy lidí, jimž je již „pravda a láska“ k smíchu?

Člověk, který do takové míry zpochybňuje jeho obraz, je prostě neinteligentní. Spousta státníků tohoto kalibru má za sebou i chyby, ale to prokáže historie, ne nějakej Pepa, co se vysmívá jeho odkazu. Havel je historická postava, v našich dějinách velkolepá, a je třeba na něj tak začít nahlížet. Bez emocí. Dále je zásadní chybou dávat rovnítko mezi ním a slovy „pravda a láska“. To jsou prostě jen nějaká dvě symbolická slova, kterým nemohl v zásadě věřit ani on. Tak to ani nebylo míněno. Je to spíš nějaký ideál a správný. Havel je veskrze komplexní, vysoce inteligentní osobnost, která se nemůže scvrkávat do nějakých dvou slov. To samé „sluníčkáři“, příšerné slovo. Podle mě by tahle lingvistická palba štvala samotného Havla nejvíc.

Myslíte si, že přišla doba, kdy už Václava Havla můžeme kritizovat, že prostě přišel čas, v němž se již můžeme oprostit od jeho zbožťování?

Tak co já vím, jo... Pan prezident rozhodně nezemřel s přesvědčením, že ho tento národ bůhví jak miluje. Spíše naopak. Neustále byl a je kritizován, žádné zbožťování se neděje. To akorát lidé mého přesvědčení připomínají těm, kteří – zdá se – kritizují vše, co není na východ, že hanobit takto Havla nás může ještě mrzet. Svět není blbej. Svět miluje Havla. To se ovšem nevylučuje s nárokem na kritiku. Jak jsem říkala, stala se z něj historická postava a je třeba ji začít studovat v rámci znalostí a času.

Publicista Petr Štěpánek k současné situaci před časem na Facebook napsal: „Kim-ir-senizace Václava Havla, fučíkizace Věry Čáslavské...“ Vypovídá tento výrok o něčem?