Vážené kolegyně, vážení kolegové,
mně to taky nedá. Musím se vyjádřit k tomu, co tady na úvod pan předseda přednesl za bod. My jsme na jednání grémia Poslanecké sněmovny byli jako zástupci opozice poměrně zaskočeni tímto návrhem usnesení proti konání Sudetoněmeckého sněmu v Brně, tak jsme si vyžádali i text usnesení písemně. Bylo nám slíbeno, že před začátkem schůze to obdržíme tak, abychom mohli s kolegy v rámci jednotlivých klubů návrh prodiskutovat. Dokonce mám za to, že tam padlo i něco, že to dostaneme dvě hodiny před zahájením pléna.
Bohužel se tak nestalo, ačkoliv pan předseda tady ten návrh usnesení načetl už před zhruba hodinou a čtvrt, tak i přes sliby bohužel ho do této chvíle nemáme. To je... (Předseda Okamura říká, že návrh bude zaslán.) Prosím, aby i pan předseda – omlouvám se – na mě tady nepokřikoval zezadu. Slyším že bude posláno v malé chvíli. Dobře, nicméně jste slíbili, že ho pošlete ještě před jednáním. To se nedá nic dělat. My se s tím samozřejmě nějak vyrovnáme. Není to asi moc kolegiální a fér, ale to vlastně vem čert.
Co je ale důležitější, tak je samotná podstata toho bodu, kdy se jedná o naprosto nezodpovědné rozdmýcháváním nenávisti. Chápu, že zástupcům SPD to vyhovuje. Já jsem samozřejmě připraven k tomu tématu hovořit, pokud bod na jednání Poslanecké sněmovny zařadíte. Ale chtěl bych vyzvat kolegy z koalice, kteří se snad ještě pořád hlásí k nějakým základním hodnotám, aby to zvážili a tento nenávistný bod vůbec nezařazovali.
Nicméně k tomu, čemu jsem se chtěl věnovat původně. Jsou to ony už tady zmiňované kauzy paní ministryně pro místní rozvoj Mrázové. Navrhuji zařazení nového bodu na program této schůze Poslanecké sněmovny. Název bodu zní následovně: Co všechno je úplně v pohodě? Střet zájmů ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové, Její zneužívání obecního bytového fondu města Bíliny, okolnosti nelegálních staveb na jejím pozemku v kontextu odpovědnosti vlády? To není úplně v pohodě. Tolik název bodu. Pane předsedo, nebojte, mám ho připravený tady písemně a po mém vystoupení vám ho předám.
K vysvětlení tohoto bodu. Já to vezmu přímo a bez okolků. To, o čem dnes tady mluvíme, není žádná drobná kauza, není to mediální bublina, není to věc, kterou můžeme odbýt jednou větou premiéra, že je to úplně v pohodě. Není. Je to test. Test toho, jestli v této zemi ještě platí pravidla, jestli platí pro všechny. Protože jestli ne, tak si to řekněme na rovinu, pak si tady na spravedlnost jenom hrajeme.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Občan v této zemi ví jednu věc. Když něco postaví špatně, přijde pokuta. Když poruší pravidla, přijde sankce. Když udělá chybu žádosti, stát je nekompromisní, rychlý, přísný a tvrdý. Ale pak ten samý občan vidí něco jiného. Vidí případy, kdy najednou pravidla nejsou tak jasná, postupy nejsou tak rychlé a odpovědi nejsou vůbec žádné. A ptá se proč. A to je otázka, na kterou dnes musíme odpovědět. Ne médiím, ne opozici, ale lidem, protože problém není jen jeden konkrétní případ. Problém je ten pocit, že existují dvě hřiště. Jedno pro občany, druhé pro ty, kteří mají moc. A jestli tenhle pocit necháme růst, tak si koledujeme o velký průšvih. Ne politický, ale systémový.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová se dlouhodobě prezentuje jako politička se silným sociálním cítěním. Mluví o tom, že je potřeba omezit obchod s chudobou. Mluví o bydlení pro ohrožené skupiny občanů, pro seniory pro mladé lidi, pro lidi v nouzi. To samo o sobě je samozřejmě správné, ale o to větší je problém, pokud se ukazuje, že politička odpovědná za oblast bydlení sama dlouhé roky využívala obecní byt za mimořádně výhodných podmínek ve městě, které má samo obrovské sociální problémy. Mluvíme o Bílině, o městě, kde bylo podle zveřejněných informací loni reálně v exekuci 20 procent obyvatel, každý pátý, o městě, kde průměrný dluh činí zhruba půl milionu korun. O městě, kde lidé čekají na obecní byt minimálně dva roky.
A právě tam paní ministryně dlouhé roky bydlela v obecním bytě o velikosti zhruba 130 metrů čtverečních a na náměstí za nájem přibližně 4 500 korun měsíčně. Později nájem zvýšili zhruba o 20 procent. To ale není běžná tržní cena, to není standardní nájem. To je mimořádně výhodné obecní bydlení. A tady je první zásadní otázka. Byla paní ministryně v bytové nouzi? Protože podle informací z bytové agendy města Bílina má zájemce o městský byt uvést důvod. Má vysvětlit, jakou má bytovou komplikaci. Jde o to, že zájemce by měl mít bytovou nouzi. Navíc lidé čekají na přidělení minimálně dva roky. Tak se ptám, jaká byla bytová nouze paní ministryně?
V roce 2015 se stala místostarostkou, v roce 2018 starostkou. Ve funkci starostky pobírala plat kolem 90 000 korun hrubého měsíčně. Později vstoupila tady do Sněmovny a do vlády. V majetkovém přiznání uvedla téměř milion korun na spořicím účtu a další prostředky v penzijním spoření. Má pozemek. Jako členka vlády má k dispozici i služební byt v Praze, údajně podobně velký jako ten v Bílině, a přesto zůstávala v obecním bydlení. Ne krátce, ne přechodně, ne v době akutní nouze, ale dlouhé roky. A když se odstěhovala z jednoho obecního bytu, nepřešla do standardního soukromého bydlení. Přestěhovala se do jiného obecního bytu ke svému současnému manželovi, opět na bílinském náměstí, opět za velmi výhodných podmínek.
Dámy a pánové, tohle opravdu vyžaduje vysvětlení. Ne mediální fráze, ne větu, že všechno bylo podle pravidel, ne odkaz na město Bílinu, ale konkrétní vysvětlení. Jaká pravidla platila? Kdo rozhodoval? Kdo prodlužoval smlouvy? Posuzovala se opakovaně bytová nouze? Pokud ne, proč ne? A proč má systém obecních bytů pomáhat lidem v nouzi, ale v praxi z něj může dlouhé roky těžit komunální a později celostátní politička s vysokými příjmy? Tady nejde o závist, tady nejde o to, kdo kde bydlí, tady jde o stejný metr. Škoda, že tady není kolega Nacher. Tady jde o stejný metr, protože občan, který stojí ve frontě na byt, který řeší exekuci, který řeší nájem, který řeší, kde budou spát jeho děti, má právo vědět, proč někdo s mnohonásobně vyššími příjmy využívá obecní byt za pár tisíc měsíčně, a má právo vědět, zda pravidla platila stejně.
Druhá část kauzy paní ministryně je ještě závažnější. Paní ministryně má na starosti místní rozvoj. Má na starosti stavební pravidla, má vliv na stavební zákon a podle zveřejněných informací současně sama řeší pozemek, na kterém se nacházejí stavby v rozporu s územním plánem. Ten pozemek je veden jako lesní plocha. Nachází se v blízkosti lesa. Úřední dokumentace k územnímu plánování uvádí, že lokalita není vhodná pro další rozvoj bydlení, protože by docházelo k expanzi obytné zástavby do volné krajiny. Stavby pro bydlení jsou tam z hlediska ochrany lesa problematické. Přesto se na pozemku paní ministryně nachází pergola, domek, přístřešek pro karavan a další úpravy. Podle expertů jde minimálně u některých objektů s vysokou pravděpodobností o černé stavby. Paní ministryně říká, že pozemek nabyla už s existujícími objekty. Jenže vlastník má odpovědnost ověřit si právní stav, a tím spíš člověk, který se prezentuje jako odborník na územní rozvoj. Tím spíš starostka města, jehož územní plán se daného pozemku týká. Tím spíš ministryně, která má dnes v gesci pravidla výstavby.
A právě v tuto chvíli přichází ten největší problém. Paní ministryně prosazuje změny stavebního zákona, které by zmírnily pravidla pro dodatečné povolování staveb a usnadnily legalizaci černých staveb. A tady už nejde jen o politickou neobratnost. Tady se dostáváme k samotné definici střetu zájmů. Pojďme si říct tu nepříjemnou věc nahlas. Střet zájmů není jen právní termín. To je situace, kdy člověk stojí jednou nohou ve veřejné funkci a druhou ve svém vlastním zájmu. A netvařte se, že to nevidíte! Paní ministryně má osobní problém. Ten problém spadá do její agendy a zároveň navrhuje změny pravidel, které by mohly dopadat právě na podobné situace, v jaké se sama nachází. To je problém, minimálně etický a potenciálně i institucionální. Tady nejde o jedno jméno. Tady jde o to, jestli pravidla někdo může ovlivňovat, nastavovat a současně z nich těžit, protože jestli ano, tak máme problém, který si sami vyrábíme. A pak se nemůžeme divit, že lidé přestávají státu věřit.
Důvěra nevzniká z prohlášení. Důvěra vzniká z toho, co lidé vidí. A dnes bohužel vidí rozpory. Vidí, že běžný občan, který má problém se stavbou, se často ocitne v soukolí úřadů. Musí dokládat, vysvětlovat, čekat, někdy měsíce, někdy roky. A pak vidí, že u lidí s mocí se najednou mluví o narovnání právního stavu, o standardní cestě, o mobilních prvcích, o tom, že je všechno vlastně v pořádku. Ale je to v pořádku? Kde jsou instituce, kde je automatická reakce, kde je ten stejný metr? Protože jestli někde platí přísná pravidla a jinde se čeká, až si toho někdo všimne, tak to není spravedlnost. To je selektivní spravedlnost. A selektivní spravedlnost není spravedlností jako takovou.
Vážené dámy, vážení pánové, zvláštní je také reakce místních představitelů. Jeden říká, že neví. Druhý říká, že z územního plánu chápe deset procent. Další říká, že se musíte zeptat někde jinde. Předseda bytové komise nechce říct, jak hlasoval, protože je to tajné. Úředník říká, že se u některých lidí věci řeší víc a u některých míň. To je přece přesně ten problém. Veřejná správa nemůže fungovat podle toho, kdo je kdo. Nemůže fungovat podle známostí, postavení a vlivu. Nemůže fungovat stylem: u někoho se to řeší a u někoho ne. Zákon není doporučení. Zákon není flexibilní podle funkce. Zákon není nástroj, který si někdo může ohnout.
Vážené dámy, vážení pánové, za zcela nedostatečnou považuji i reakci premiéra Andreje Babiše. Premiér řekl, že za paní ministryni stojí, že se zajímal a že je to úplně v pohodě. A já se ptám, co přesně je úplně v pohodě? Je úplně v pohodě, že ministryně odpovědná za bydlení dlouhé roky využívá obecní byt za mimořádně výhodných podmínek ve městě s mimořádnými sociálními problémy? Je úplně v pohodě, že jako bývalá starostka a dnešní ministryně neobjasnila, proč obecní bydlení potřebovala i v době vysokých příjmů? Je úplně v pohodě, že má k dispozici služební byt v Praze a zároveň zůstává v obecním bytovém fondu v Bílině? Je úplně v pohodě, že na jejím pozemku jsou stavby, které odborníci označují za černé? Je úplně v pohodě, že současně prosazuje změny stavebních pravidel, které mohou usnadnit legalizaci podobných staveb? A je úplně v pohodě, že premiér k tomu všemu řekne jen: stojím za ní?
No to nestačí. Předseda vlády má odpovědnost za standardy své vlády, ne jen za počet hlasů ve Sněmovně, ne jen za mediální obraz, ale za důvěru veřejnosti, že vláda jedná čistě, transparentně a bez střetu zájmů. A jestli premiér nastavuje standard: je to úplně v pohodě, pak tím posílá velmi špatný signál. Signál občanům, že když jste ministr, pravidla se vysvětlují volněji. Signál úředníkům, že citlivé věci se nechávají být. Signál veřejnosti, že moc chrání moc. A to je nebezpečné. Vážení, proto říkám jasně, není to hon na jednotlivce, na jednu paní ministryni. Tady jde o pravidla. A právě proto musí být ta pravidla neprůstřelná, musí být jasná, musí být vymahatelná a musí platit pro všechny stejně, bez výjimek, bez ohledu na funkci, bez ohledu na vliv. Pokud dnes existují pochybnosti, tak je naší povinností je odstranit, ne relativizovat, ne zlehčovat, prostě je vyřešit.
Proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna zařadila tento bod, aby v jeho rámci zazněly jasné odpovědi. Za prvé, jaká pravidla platila a platí pro přidělování a prodlužování obecných bytů v Bílině? Za druhé, zda byla u paní ministryně opakovaně posuzována bytová nouze nebo jiný veřejný obhajitelný důvod pro setrvání v obecním bytě? Za třetí, kdo o prodloužení smluv rozhodoval a zda byl vyloučen jakýkoliv politický vliv? Za čtvrté, jaký je přesný právní stav staveb na pozemku paní ministryně? Za páté, jak se paní ministryně podílí na přípravě změn zákona, které mohou mít dopady na její vlastní majetkovou situaci? Za šesté, zda vláda provedla skutečné posouzení možného střetu zájmů nebo zda pouze politicky kryje svou ministryni? Za sedmé, jaké systémové změny vláda navrhne, aby se podobné situace neopakovaly?
To jsou legitimní otázky. To nejsou útoky. To je kontrolní role Poslanecké sněmovny. My nejsme od toho, abychom tady nečinně přihlíželi. My jsme od toho, abychom kontrolovali vládu. A vláda je také od toho, aby skládala účty. Tohle není debata o tom, kdo má pravdu dnes. Tohle je debata o tom, jaký stát chceme zítra, jestli stát, ve kterém platí pravidla, nebo stát, kde platí výjimky. Já chci rozhodně ten první. Proto navrhuji zařazení tohoto bodu na program schůze, a to jako první bod dnešního jednání a žádám Vás o jeho podporu. Ještě jednou název toho bodu, který předám písemně panu předsedajícímu: Co všechno je úplně v pohodě? Střet zájmů ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové? Její zneužití Obecního bytového fondu města Bíliny? Okolnosti nelegálních staveb na jejím pozemku v kontextu odpovědnosti vlády? To není úplně v pohodě.
Děkuju.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
