Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové,

já navážu na našeho pana předsedu, který tady popsal a navrhnul velmi důležité body – já věřím, že je podpoříte, protože to je něco, co opravdu jsou akutní problémy, akutní hrozby, aktuální problémy, aktuální hrozby, kterými bychom se měli na této Poslanecké sněmovně zabývat, a navíc jsou to zákony, které tady jsou připraveny a jsou připraveny k projednávání. Vy jste je v minulém období blokovali, my jsme nyní připraveni jako opozice je podpořit – ale místo toho tady bude Babišova vláda projednávat osmdesát let starou historii. Je to na vás, je vaší zodpovědností, o čem tady budeme jednat, s čím budeme trávit čas v Poslanecké sněmovně – my jsme připraveni jednat o aktuálních hrozbách, aktuálních zákonech.

O čem jsme také připraveni jednat – a je to téma spíš na zítra, ale já jej samozřejmě musím zmínit i dneska, protože začínáme sněmovní týden – je to onen zákon paní ministryně Aleny Schillerové, která prostě... my jsme u ní zvyklí, že vždycky zadlužovala naši zemi. Nečekala jsem ani já osobně, ani my jako Starostové, že by v tomto období se chovala jinak, že by v nové vládě Andreje Babiše třeba začala konsolidovat veřejné finance – tak naivní jsme nebyli – ale co jsme opravdu nečekali, že to bude dělat tajně, tak aby to nikdo nevěděl, že to zadlužování bude skryté, že bude nekontrolovatelné... vlastně ona se nám na to dá použít celá řada metafor ke zdraví, ke zdravotnictví.

My přece víme, všichni se tady shodneme, že chronické zadlužování není špatně. Můžeme to klidně přirovnat tak, že chronické zadlužování je nemoc, je nemoc, která se má léčit – a má se léčit konsolidací veřejných financí – ano, ta léčba je nepopulární, to se populistům nelíbí. Ale my také víme, že pokud se nějaká léčba zanedbá, pokud se neléčí včas, no tak a ona ta nemoc nezmizí, jenom proto, že ji nevidíme, ta nemoc nezmizí.