Před 20 lety se rozpadlo Československo. Bylo to dobře?

Rozdělení pak definitivně posvětili poslanci Federálního shromáždění, kteří 25. listopadu 1992, schválili ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní republiky. Co tomu říkají naši zákonodárci dnes, po 20-leté zkušenosti fungování samostatných států?

Horská služba se držela „federálně“, jak jen to šlo, říká její bývalý náčelník, dnes poslanec, Rudolf Chlad

„My jsme s kolegy z horské záchranné služby Slovenska měli nebývale dobré vztahy,“ říká Rudolf Chlad, poslanec za TOP09 a bývalý náčelník horské záchranné služby. Jak říká, navštěvovali se vzájemně několikrát do roka a vnímali se navzájem jako součást jednoho národa. Z lidského hlediska to prý bylo pro něj smutné. „Pro mne zůstáváme součástí jednoho národa, ať se to rozdělilo, nebo ne,“ dodává Chlad.

I dnes, jak říká, zůstávají česko-slovenské vztahy nadstandardní. Jako lidský příklad uvádí hokejové klání. „Vidíme, že když vypadneme ze hry, fandíme my jim, a naopak. To není běžné,“ připomíná poslanec.

Anketa

Myslíte si, že bylo dobré rozhodnutí o rozdělení Československa na dva státy?

Ano, každá země jde a může jít svojí cestou. A ukázat svoji osobitost.

24%

Ne, to byla chyba, která se tehdejší politické reprezentaci nedá odpustit.

71%

Je mi to jedno.

hlasovalo: 485 lidí

Připomněl, že horská záchranná služba se držela „federálně“ pohromadě, jak jen to šlo. „Ani dnes se to pro nás nijak moc nerozdělilo,“ dodává. Vzniklé malé státy, jak říká, sice prosperují, ale podle něj to rozdělení nemuselo být. „Kdybych měl být tím, kdo má ten rozchod podepsat, neudělal bych to,“ dodává na závěr.

Více než dříve si uvědomujeme na obou stranách, jak se vzájemná spolupráce důležitá

Ten rozchod má dva pohledy, říká poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna. „Ten první, lidský a srdeční, říká, že by bylo lepší zůstat pohromadě. Navíc, jako tradicionalista vnímám i historii Československa, která určitě stála za to,“ konstatuje poslanec.

Ten druhý pohled je podle Foldyny pragmatický. „Nemyslím, že by všechno v tom rozchodu bylo jenom pozitivní. Mám teď na mysli otázku sudetských Němců, provokace ze strany maďarsko-slovenských vztahů, a podobně,“ říká Foldyna. Podle něj jsme se v tomto směru oslabili. Na druhou stranu ale obě strany prokázaly, že jsme schopni ekonomicky samostatně fungovat vedle sebe, a že v tuto chvíli si možná více než dříve uvědomujeme, jak je spolupráce mezi našimi národy důležitá. „Myslím, že podstatně více, než před rozdělením,“ dodává Foldyna.

Jaroslav Foldyna je navíc přesvědčen, že v budoucnu může dojít ještě k užšímu spojení. „Dojdeme k tomu sice oklikou, ale zjistíme, že je pro nás těsnější spolupráce výhodnější,“ míní poslanec. Jak dodává, oba národy si podle něj dnes více uvědomují, že jsme vzešli z jednoho celku. Rozdělení podle něj mělo svá negativa, ale má i pozitiva. „Myslím, že to vedlo k tomu, že jako lidé máme nyní větší potřebu spolupracovat. A prostě myslím, že se máme víc rádi,“ dodává na závěr.

Jsem dítě Československa, ale přeji Slovákům jejich identitu, říká Přemysl Sobotka

O dvou rovinách mluví také Přemysl Sobotka místopředseda senátu za ODS. „Pocitově jsem dítě Československa, takže je to nostalgická vzpomínka. Ale z politického hlediska, po tom, co se odehrávalo, nejen po listopadu, ale už i před ním, si myslím, že to bylo správné,“ konstatoval. Jak řekl, Slovensko a Slováci získali tehdy svou identitu, což pro ně bylo velmi důležité. „A myslím, že se dnes vzájemně vnímáme lépe, než za fungování společného státu,“ dodává místopředseda senátu.

„I ty vzájemné vztahy mezi lidmi se zlepšily,“ je přesvědčen Sobotka. „Pamatuji si ještě z 60. let, že v Tatrách, v restauraci, nebylo radno mluvit česky. Obsluha pak byla až poslední,“ směje se Sobotka. „To víte, osobní zkušenost,“ připomněl s úsměvem. Jak dodal, z politického hlediska to bylo správné, ale z lidského je tu stále určitá nostalgie a navíc je to podle něj i otázka generačního pohledu. „Dnes je to zkrátka realita a ohlédnu-li se zpět, nemyslím, že by to bylo rozhodnutí špatným směrem,“ dodává Přemysl Sobotka.

Dříve měli Slováci vůči Čechům více výhrad. Teď už vědí, co je to řídit stát a kritiky ubylo

„Osobně bych si to nepřála, protože jsem pro to neviděla pádný důvod, řekla pro ParlamentníListy.cz poslankyně za ČSSD Milada Emmerová. Na druhou stranu ale prý věděla, že sami Slováci, to chtěli. „Myslím, že to nakonec našim vzájemným vztahům prospělo,“ dodává poslankyně. Jak říká, „od rozdělení máme vedení rozdílných kvalit, já bych brala spíše to jejich.“

Jak připomíná, dříve měli Slováci vůči Čechům všelijaké výhrady, že se například všechno „hrne“ na Prahu, a podobně. „Teď, když si hospodaří sami, tak možná zjistili, že to nebyla tak docela pravda, a že vést ten stát není zase tak jednoduché,“ konstatuje Emmerová. „Já je mám ale odjakživa ráda a jsem proto spokojená, že jsou naše vzájemné vztahy hodně dobré,“ dodává na závěr.

Činnost některých politiků, jmenovitě Václava Havla vedla k rozdělení republiky

Jiří Paroubek, poslanec a předseda národních socialistů je přesvědčen, že rozdělení Československa byl krok, jemuž šlo těžko zabránit. „Většina slovenské reprezentace, si na rozdíl od většiny slovenského národa přála samostatnost Slovenska,“ konstatoval. Dodal, že navíc činnost některých politiků, jmenovitě Václava Havla vedla právě k rozdělení státu.

Jiří Paroubek je přesvědčen, že bylo by lepší, kdyby zůstalo Československo v jednom celku, protože by hrálo podstatně větší roli na evropské scéně. „Byli bychom jako země s 15 miliony obyvatel vnímáni jako střední hráč v „evropské lize“, a dokázali bychom uhrát více, než dva malé samostatné státy,“ říká Jiří Paroubek.

Slováci jsou pro nás stále víc, než jiné státy

„Mrzelo mě to, jako člověka, který žije 5 kilometrů od slovenské hranice, kde jsou rodiny promíchané, a mrzí mě to pořád,“ říká předseda poslaneckého klubu TOP09 Petr Gazdík. Na druhé straně ale, protože má také příbuzné na Slovensku, vnímal touhu Slováků po samostatnosti.

„Myslím, že kdyby nedošlo k tomu kroku, který pánové Mečiar a Klaus udělali, došlo by k tomu stejně, a možná za komplikovanějších okolností,“ říká Gazdík. Jak říká, když se dnes ohlédne, vnímá rozdělení Československa pozitivně. „Oba státy jsou dnes v EU, máme své vlády, fungujeme sice odděleně, ale ty vztahy jsou stále mimořádně přátelské,“ říká Gazdík. Dodal, že, Slovensko pro nás stále není jen jeden ze států EU, a že Slováci jsou nám stále bližší, než ti ostatní. „Přitom oni mají svou suverenitu, a jako národ našli svou identitu. A to si myslím, že je naprosto v pořádku,“ dodává Gazdík.

I z tohoto důvodu vnímá poslanec pozitivně vliv EU. „Jsem rád, že mohu bez složitých procedur přejít prostě kopec na Slovensko,“ říká předseda poslanců za TOP09. Je prý moc rád, že skončily časy, kdy měli „za humny“ celníky. „Časy, kdy se pašovali lidé, převáděli přes hranice, aby se mohli potkat, jsou naštěstí definitivně pryč,“ dodává Petr Gazdík.

Menší státečky se ovládají snadněji, a o to přesně šlo

„Nesouhlasila jsem s rozdělením, kritizovala jsem ho a kritizovat budu stále,“ řekla pro ParlamentníListy.cz komunistická poslankyně Marta Semelová. Jak říká, ty dva národy prostě patří k sobě. „Jsou tu provázané československé rodiny, máme společnou tradici a společnou historii,“ dodává.

Druhý důvod je, jak říká, pragmatický. „Čím menší dva státečky, tím jsou snadněji ovládány od druhých států, ať už je to Německo, nebo jakýkoliv jiný velký stát,“ říká poslankyně. Právě oné manipulaci, podle Semelové, rozdělení posloužilo nejvíce.

„A jak je to s touhou Slováku po suverenitě? Nemohu mluvit samozřejmě za všechny Slováky, ale každoročně se scházíme na Česko-Slovenském pomezí. Jednou u nás, jednou u nich,“ připomíná poslankyně. „A ti lidé smýšlí stejně jako já, ať jsou z Čech, Moravy nebo ze Slovenska,“ dodává Semelová.

Absence referenda potvrdila, že národ do toho nemá co mluvit

„Dnes už sotva můžeme mluvit o tom, zda k tomu mělo či nemělo dojít, protože k tomu prostě došlo,“ řekl pro Parlamentnilisty.cz profesor Jičínský. Jak říká, naštěstí oba státy normálně fungují, vztahy mezi nimi jsou dobré, takže žádný „balkánský scénář“. „Byl jsem tehdy proti rozdělení a otázka, zda se tomu vůbec dalo zabránit je už dnes pouze hypotetická,“ konstatuje profesor Jičínský.

Největší chybou podle pana profesora je skutečnost, že se tehdy vzdalo referendum.

„Netvrdím, že by to referendum muselo změnit celkovou situaci, ale mělo to dosah v tom smyslu, že už tehdy bylo dáno občanům jasně najevo, že na nich nezáleží, a že ani tak důležitá otázka, jako existence státu, není tou věcí, do které oni mohou mluvit. Je přesvědčen, že to je záležitost, která předznamenala celý další vývoj. „Jediný orgán, který se pak cítil oprávněn řídit celou českou politiku a dění v národě, byla Česká národní rada (ČNR),“ dodává Jičínský. Připomíná však, že právě ČNR byla zvolena pouze jako dílčí orgán československé federace. Podle profesora Jičínského, právě tehdy dostával národ velmi nepříznivé signály, které ovlivnily celou politiku, až do dneška.

Pokud jde o vzájemné vztahy Čechů a Slováků, je profesor Jičínský rád, že jsou na dobré úrovni. Dříve ale byly podle něj přece jen intenzivnější. Jak připomíná, mladí lidé už nejsou dvojjazyční, jako byly ty starší generace, které ovládala slovenštinu alespoň poslechem. Nejsou například v televizi běžně slovenské pořady, jak tomu bývalo dříve, čímž se znalost toho jazyka vytratila. „Co naplat, dnes už je to blízká, ale přece jen cizina,“ dodává Zdeněk Jičínský

A jak to tehdy bylo?

Jednání o rozdělení státu se zúčastnila řada vrcholných politiků z obou stran. Ani oni však neznali všechny dohody, které provázely rozdělení republiky. O zásadních detailech se totiž rozhodovalo pouze mezi čtyřma očima – Vladimíra Mečiara a Václava Klause, pod lípou v zahradě Vily Tugendhat v Brně. Ostatní členové delegací obou republik museli trpělivě vyčkávat ve vile. Tehdy také padl i definitivní termín rozdělení státu – 1. leden 1993.