Chartista Václav Vlk starší připomíná na serveru Neviditelný pes na výrok Karla Kryla o tom, že úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat. Nedávno zesnulého exprezidenta Václava Havla pak považuje za osobnost, která v zásadě „neodvolávala“. „To jsem si na něm cenil, přestože nejsem jeho zaslepený obdivovatel, ani jeden ze stovek ´podržtašků´, kteří jej pak na Hradě začali obklopovat,“ píše bývalý disident.

V souvislosti s tím, jak se předvánoční servilní tisk předváděl po Havlově úmrtí, si vzpomněl na jeden text z totality. Šlo o povídku o Vladimíru Iljiči Uljanovovi. Když byl v exilu ve Švýcarsku. Přemýšlel tehdy Lenin-Uljanov, co bude, a trápily jej pochybnosti. Tak si došel za vědmou, co předpovídá budoucnost. Vědma rozložila karty a Lenina ubezpečila, že se do Ruska vrátí, že udělá revoluci a vystřídá cara … ale pak jej postřelí, on zblbne a nakonec…

Spousta chytrolínů se bude vydávat za lepší „havlisty“, než byl Václav Havel

„Co nakonec?“ vyzvídá Lenin. „No, já vám to snad ani nemůžu říct,“ brání s madam Sybila. Ale Lenin-Uljanov je neodbytný, a tak mu to vědma prozradí. „Tak já vám to řeknu, pane Uljanov,“ vzdychne Sybila. „V kartách stojí, že oni vás nakonec po smrti vycpou senem a budou vás vystavovat pod nějakým stanem anebo v nějakém boudě či co…“ Lenin se zhroutí a lká, že to snad ne, to že si nezasloužil! Že to se stát nemůže. Ale ano, praví Sybila, tak je to v kartách. I stalo se.