Skutečnost, že se na Slovensku mění realita veřejnoprávního mediálního prostoru podle nového zákona, který navrhla ministryně kultury Martina Šimkovičová za SNS, tedy že se ruší stávající RTVS, Rozhlas a televízia Slovenska, a místo toho se ustavuje Slovenská televízia a rozhlas jako nová instituce včetně nového vedení, jsme zmínili před týdnem. „Ministryně tento krok obhajovala na tiskové konferenci, kde uvedla několik důvodů, proč k tomu dochází. Mě z těch důvodů nejvíce zaujaly dva, které velmi důvěrně známe z podoby zažívané u nás. Jedním je to, že na obrazovku Slovenské televize, dosaďte si také klidně České televize, nesmějí určité typy názorů, nesmějí tam určití lidé, kteří tyto názory sdílejí nebo šíří, je vyloučena diskuze a názorová polemika, protože se tam šíří jen jeden povolený názor,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ministryně Šimkovičová k tomu doslova řekla, že „je jediné spektrum a jedna jediná pravda“. „My tuhle realitu známe z České televize dlouhodobě. To, že se vyskytla i na Slovensku, je smutné, protože Slováci se, alespoň tedy pod někdejším ředitelem Rezníkem, pokoušeli přece jenom trošku více o nějakou pluralitu než my zde. Ale v posledním období za pana premiéra Matoviče to vzalo podobný vývoj jako naše Česká televize. To znamená, že ji obsadily názorově unisonní skupiny, které prosazují pouze jednu jedinou povolenou pravdu, která se smí říkat. A všechny ostatní jsou téměř mimo zákon nebo každopádně mimo prostor veřejnoprávní televize, což je samozřejmě proti zákonu o České televizi a též proti někdejšímu zákonu o Slovenské televizi z doby, kdy se dělila federální státní Československá televize v roce 1991 až 1992,“ poukazuje mediální analytik.
Polemika ani věcná diskuse v ČT neprobíhají
Druhý důvod, proč považuje tento návrh za smysluplný a odůvodněný, spočívá v tom, co vyjádřila ministryně Šimkovičová tím, že se lidé utíkají k alternativním médiím, protože se v nich dozví něco jiného než v těch mainstreamových. „Ta vedou zpravidla jeden jediný tón, jemuž je v alternativě nastaveno zrcadlo, najdou se v ní doplňkové informace, argumenty a tak dále. Bylo by správné, ostatně říkal to i pan Souček svého času, když nastupoval jako generální ředitel do České televize a sklidil za to od různých liberálních demokratů v médiích i mimo ně jistou nevoli, takže ho možná už přešlo přesvědčení, že by i v České televizi měly existovat pořady, jichž by se účastnili odborníci z různých názorových okruhů a vedla by se v nich polemika a věcná diskuze. Tak v České televizi se to neděje, ale na Slovensku se to dít má, dokonce na to má být zákon,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Myslí si, že kdyby se naplňovaly zákony tak, jak byly před více než 30 lety sepsány, tak nemusíme vůbec nic měnit. „Vždyť poslání veřejnoprávního média bylo v obou zákonech jak v českém, tak ve slovenském, vyjádřeno velmi přesně a téměř podobnými, ne-li stejnými slovy, Tedy, že posláním veřejnoprávního média, ať už je to televize nebo rozhlas, je umožnit právě tuto pluralitní diskuzi a dát divákovi možnost, aby si z různých názorů sestavil vlastní stanovisko. To je základní mantra, kolem níž se točí i argumentace paní Šimkovičové. Bohužel, netočí se kolem toho veškerá diskuse o České televizi. Asi je to opravdu už bludný kruh a asi je třeba to rozetnout jako gordický uzel, jak to udělali v Řecku a začít na zelené louce. Teď to dělají na Slovensku. Mají pro to důvody, které jsem uvedl, a ty jsou zcela oprávněné,“ tvrdí mediální odborník.
Zákon umožní špehovat novináře, co zjišťují
Před několika dny prošel Evropským parlamentem zákon, který má zkratku EMFA (European Media Freedom Act), tedy Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. „Prošel, jak se dalo čekat, hladce. Jeho parametry představila už loni na podzim naše slavná paní Jourová, známá to bojovnice za svobodu slova a proti cenzuře. Ten záměr byl nyní legislativně potvrzen, i když je v něm několik opravdu pěkných záludností. Jedna z nich spočívá v tom, že je zde definována jakási záruka v požadavku na transparentnost majitelů médií. Informace o majitelích médií by měly být v nějaké mezinárodní celoevropské databázi vlastnictví médií, a ta by měla obsahovat nejen údaje o koncovém majiteli toho média, ale i o jeho dalších oblastech podnikání. Není divu, že tento krok zdůvodnil náš pirátský soudruh – pardon, zástupce – Kolaja,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
„Bude například snadné odhalit zneužívání médií, pokud jejich majitel bude zároveň vlastníkem uhelných dolů a v jeho novinách budu vycházet články o tom, jak je zbytečný boj s klimatickou změnou,“ prohlásil Marcel Kolaja. „To jsou zástupné argumenty, pseudoargumenty, které nám zdůvodňují další a další ukrajování svobody slova. Je to o těch Overtonových oknech, která se otevírají jedno za druhým. Toto je další z nich a určitě nebude poslední. Velmi jsem se pozastavil nad tím, že tento zákon umožňuje také za určitých okolností špehování novinářů, to znamená sledování toho, co kdo zjišťuje. Proti tomu se sice postavili nějaké novinářské organizace, které mají pocit, že to porušuje jejich svobodu, ale pravděpodobně nepochopily, že to není proti svobodě mainstreamových médií, ale proti svobodě alternativních médií,“ vysvětluje mediální analytik.
Čeští europoslanci, co tolik milují cenzuru
Ta mají být vystavena této sankční povinnosti, budou špiclována, sledována, vypínána a zakazována právě s odvoláním na tento zákon. „Je to vlastně doplněk toho Aktu o digitálních službách, DSA, který vstoupil v účinnost v únoru, a to je povinnost provozovatelů odstraňovat obsah, který už šíří dezinformace nebo – cituji – ‚je protizákonný‘. Považuji tu floskuli o špiclování novinářů za vyšší stupeň téhle původní deklarace. To už nebudou zakazovány jenom informace a média, ale i jejich tvůrci. To je docela ‚pokrok‘, kterému jsme všichni zatleskali. Tedy ne úplně všichni. Podíval jsem se ale do některých médií, jak o tom informovala. Třeba Hlídací pes, který se tváří, že hlídá tu poctivost v mediálním vyjadřování, vydal článek s titulkem ‚Europarlament schválil mediální zákon. Do poslední chvíle proti němu bojovali i Konečná s Blaškem‘,“ informuje Petr Žantovský.
RNDr. Luděk Niedermayer
V tomto článku se píše, že z českých europoslanců byli proti pouze Jan Zahradil z ODS, Hynek Blaško a Kateřina Konečná. „Marně jsem v článku hledal, až jsem si to musel najít jinde, přehled hlasování, v němž bylo stanovisko proti u Ivana Davida. Ten je známý svou nezlomností v těchto otázkách, a tudíž mě udivilo, že by se neúčastnil hlasování o tak důležitém bodu, nebo že by se zdržel nebo snad dokonce byl pro. Hlídací pes nám tedy zatajil jednu docela důležitou postavu Evropského parlamentu. Nevím, jestli to udělal z hlouposti, nebo s nějakým záměrem. Každopádně tím porušuje své vlastní kodexy a svá vlastní prohlášení. Z našich europoslanců milují cenzuru tak, že hlasovali pro tento zákon. pan Niedermayer, Polčák, Pospíšil, lidovkyně Šojdrová, lidovec Zdechovský, odésačka Vrecionová, všichni tři piráti Kolaja, Peksa i Gregorová, dále Maxová, dnes už ne za ANO,“ vyjmenovává podporovatele.
Před volbami stojí za to se podívat, jak kdo hlasuje
Do výčtu patří také Dita Charanzová, která kdysi prohlásila, že s ANO de facto už nechce mít do budoucna nic společného. „Samozřejmě jí bylo příjemné být za úspěšnou stranu velmi dobře placenou europoslankyní. No tak teď se toho zříká, což je takové hodně laciné a banálně české řešení. Asi má lepší nabídky, nebo jí ANO už nechtělo nominovat, což chápu, že může být trošku rozhořčující. Dodám, že proti byli Zahradil, Blaško, Konečná a David. Zdrželi se Hlaváček, Knotek, Kovařík, Tošenovský, Vondra, Dlabajová se nezúčastnila. Takže tu máme jasný přehled. Je docela dobré a zvláště teď před eurovolbami se zamyslet nad zákonem, který nám bude opravdu velice silně ovlivňovat a ztěžovat naše životy, a nad tím, jak se k němu naši zástupci v europarlamentu postavili. A podle toho se můžeme i rozhodovat v nějakém dalším volebním klání. Je to na každém,“ konstatuje Petr Žantovský.
Ing. Kateřina Konečná
Hořká pachuť zůstane po přečtení článku, který pod titulkem „Médium financované státem nemusí být nutně vládní. Státy upouští od koncesionářských poplatků“ vyšel na serveru iRozhlas. „Jeho autor v něm připomíná, že 17 ze 27 členských států EU už koncesionářské poplatky nevybírá a takzvaná veřejnoprávní média financuje jiným způsobem. Buď nějakou zvláštní daní pro občany, nebo přímo z rozpočtu, například procentem z HDP a podle toho, zda HDP roste, nebo klesá, roste, nebo klesá rozpočet daného média. Když se myšlenka upuštění od koncesionářských poplatků zrodila na Slovensku někdy kolem roku 2010, tak se kolem toho strhla strašná mela. Všichni křičeli, že to je velký útok na svobodu a demokracii a hlavně nezávislost novinářů v tom veřejnoprávním médiu, protože jim budou politické strany diktovat, co mají říkat nebo vysílat,“ vzpomíná mediální analytik.
Takzvaní zastánci svobodných médií šířili strach
Přitom se nic takového nepotvrdilo, protože veřejnoprávní novináři jsou dostatečně sjednocení ve svých pravdách. „Drží si tu bariéru docela tvrdě a 14 let od posledního zákona o RTVS jim to na Slovensku vydrželo až do letoška, kdy, jak už jsem říkal výše, dochází k té legislativní změně. Ale hlavním důvodem ke změnám je absolutní nezájem poplatníků ty veřejnoprávní poplatky hradit. Na Slovensku to došlo tak daleko, že – abych si nevymýšlel, nevím přesně – 70 nebo 80 procent poplatníků ty poplatky vůbec nehradilo. A televize byla v podstatě na mizině, takže Národní radě nezbylo než najít zdroj jinde, tedy v rozpočtu. Argumentovalo se tehdy tím, že navázání na státní rozpočet není politizací televize. Naopak je jistou zárukou, že po určitý čas bude veřejnoprávní médium financováno stabilizovaně, neboť novelizovat každý rok či dva zákon o financování televize je zcela absurdní představa,“ podotýká Petr Žantovský.
Tento postup byl tedy na Slovensku uzákoněn a až na drobné změny to poměrně dlouho vydrželo. „Všechny ty strachy, co tehdy šířili lidé jako dnešní senátor Smoljak, Hana Marvanová a podobní takzvaní zastánci svobodných médií, kteří velice hlasitě vystupovali proti jakýmkoliv formám jiného financování než těmi koncesionářskými poplatky, by měly tyto lidi vést k tomu, aby se nad sebou trochu zamysleli. Je to sice už později, ale článek na iRozhlasu by jim k tomu mohl dát aspoň nějakou základní informaci. V článku je ovšem bizarní, to je třeba říci, že se v něm autor zamýšlí nad tím, že placení koncesionářskými poplatky není zárukou toho, že ta média budou svobodnější nebo méně svobodná, že to je vždycky na lidech. No, to je mi tedy opravdu objev! A k tomu ještě argumentuje úplně opačnými příklady,“ žasne mediální odborník.
Sebrat veřejnoprávním médiím nesmyslné kanály
To, že v Polsku po posledních volbách sesadili kompletní vedení veřejnoprávní televize a dosadili tam po nástupu premiéra Tuska jeho lidi, je vlastně dobře. „Když něco velmi podobného provedl v roce 2015 Kaczyński a jeho lidé, tak to bylo špatně. To je zvláštní dvojí pohled na věc. Nebo že ve Finsku neexistuje koncesionářský poplatek, a přesto je ta veřejnoprávní televize hodnocená velmi dobře, zatímco stejný model v Maďarsku hodnotí velmi negativně a tvrdí, že je to jenom mocenská převodová páka Viktora Orbána. To je zase dvojí metr na stejnou situaci. Na článku je záslužné jenom to, že vůbec někdo připustil, že koncesionářské poplatky jsou úplný nesmysl, že to je jenom hra na to, že to není daň. Ale ona to samozřejmě je daň pro určitý jasně vybraný počet obyvatel, který se naopak v důsledku snahy České televize a Českého rozhlasu má zvýšit o uživatele, kteří je sledují na jiných technických přístrojích,“ zdůrazňuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Tím se past jménem koncesionářský poplatek prohlubuje až do naprostého absurdna, aniž by se zákonodárci zamysleli nad tím, jestli to je správně, nebo není. „Pokud bych jim mohl poradit, měli by sebrat veřejnoprávním médiím spousty nesmyslných zábavných kanálů od ČT1 až po ČRo Pohoda a zabývat se tím, co je veřejná služba. Najdou to v zákonech o těch dvou médiích v paragrafu 2. Nic víc veřejná služba v médiích nepotřebuje a neznamená. Jen poskytovat informace a svobodnou platformu pro výměnu argumentů. Žádné seriály, žádné taneční soutěže, žádné cvrlikání hloupých moderátorů v jakémkoliv médiu. To všechno je jen byznys pro kamarády. Televize i rádio se rozrostly do velikosti nevídané, zbytečné a pro lidi nepotřebné. Obsahy, o nichž jsem teď mluvil, najdou v nějaké podobě na soukromých médiích. Proč se tomu bránit? Celkem pochopitelně jde jenom o peníze. Opakuji: jde jenom o peníze. O nic jiného. Rozhodně ne o blaho koncesionářů,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
karelhrabě
