Co dál, kdo se bude za české zemědělce bít, aneb hledá se takový… Bude to premiér, kdo se snad bude zajímat o potravinovou bezpečnost České republiky? Nebo ministr amatér, pardon teolog, který ví, o co jde? A konečně, bude to sám prezident Agrární komory Jan Doležal, který kličkuje jak zajíc na honu – kolik mu ještě věří členů? A co veřejné mínění občanů, kteří by rádi viděli na pultech obchodů zdravé české potraviny za rozumné ceny? Zatím vrcholným kouskem se jeví jeho poděkování za „pevnou a nerozbornou odhodlanost“ k ohlášeným mohutným, leč dalším neuskutečněným zemědělským protestům 22. května. Kdy to bude do třetice a jak bude v praxi vylepšena sociologická teorie reziduí a derivací Vilfreda Pareta (1848–1923)? Ta říká, že člověk je jedinec, individualita a má mozek na to, aby pro sebe vymyslel a naplánoval to nejlepší řešení. A jazyk má, aby svoje okolí a lidi vůbec přesvědčil, že to je pro ně. V lidovém žargonu řečeno, aby je zkrátka oblbnul.

Ale vraťme se od Pareta do současnosti. Tak vážení, až na tu poslední to nejsou jenom otázky moje, coby čestného prezidenta Agrární komory, druhou kvalifikací sociologa se zaměřením na venkov. Další svoje pozice neuvádím, neboť je mně stydno. Záměrně jsem ale předchozí dva řádky o sobě napsal, když knihu úspěchů samu o sobě, aby mě auditorium vypískalo, tak promiňte, ale to normální člověk nemůže udělat. Pro osvěžení paměti, řeč je o vypískání, toho času stále ještě premiéra Fialy, který 27. května v knihkupectví na Václavském náměstí představil svoji knihu.

Profesor Hron, „Bohyně úrody“ a madam Nerudová…

Pojďme ale k věci a představme řešení. Zaprvé, je třeba mít objektivní informace, umět je prezentovat veřejnosti a postavit se k věcem čelem. Což ale znamená někdy narazit, a to čelo si rozbít. Maně si vzpomínám na svého zesnulého přítele, profesora Jana Hrona, který šířil úctu k Chodům a Jiráskovým Psohlavcům, rozšiřováním pozoruhodné pověsti, že tito dávní strážci slovanských hranic na západě (14. a 15. století) mají silnější čelní kost. Proto, aby přežili při přímých bojích muž proti muži při ochraně naší západní hranice. Nevím, jak silnou čelní kost měl vážený profesor Jan Hron, ale intelekt, vědomosti a znalosti, přirozené nadání a lidskost mu umožnily vystoupat ve svém oboru na stupeň nejvyšší – byl rektorem České zemědělské univerzity v Praze a reprezentantem ztělesněného selství. Svědčí o tom „Bohyně úrody“, nejvyšší vyznamenání, které škola udílela, nese jeho podpis. Byl to člověk, na kterého si vždy vzpomenu, když se v médiích objeví madam Nerudová, rektorka mé alma mater, Mendelovy univerzity v Brně, toho času neúspěšný lídr uskupení Starostové a osobnosti do Evropského parlamentu.

Čas nazrál… Do čela zemědělců někdo s pomyslnou silnou čelní kostí