Mezi umělce, kteří chtějí pomoci Ukrajině, se řadí i zpěvák Janek Ledecký, který nedávno v Poděbradech hrál na náměstí na podporu organizace Člověk v tísni. A zmínil i invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. „Bylo mi šest let, když k nám vlítli Rusáci. A nikdy na to nezapomenu. Moc si vážím toho, že v podpoře Ukrajiny jdeme příkladem pro celý svět. Ale vzpomeňme si na to za čtrnáct dní, za měsíc, za půl roku. Musíme vytrvat a nebude to snadné,“ řekl zpěvák.

Ovšem s tím měli někteří lidé problém. „Jsem zvědavá, jak budete příkladem pro naše lidi, kteří už teď přicházejí o práci a nebudou mít čím zaplatit nájem. Jsem pro pomoc, ale tohle už je moc. Tak snad jim pak taky uspořádáte koncert na pomoc, protože takových lidí bude víc a víc, jen Vary byly na této klientele z Ruska a Ukrajiny závislé tak, že teď to bude město duchů, tak snad pak někdo pomůže,“ opřela se do Ledeckého Simona Cabáková.

Naopak s ním souhlasila Jana Poldová: „Proti Rusům je možné se jen bránit. Jinak tu bude rok 1968. O to jim od začátku šlo, ale se přepočítal....Putin. V Rusku se tento postoj vůdců většinou dědí z generace na generaci, jako by byli příbuzní. Bohužel bez zbraně, proti Rusku, není východisko... V 1968 mi bylo 12 let, tatínkovi 45 a mamince 42 let. Já prožila krásné dětství, rodiče svoje nejlepší roky života s vnitřním trpěním, nikdy se s tím nevyrovnali, ani s rokem 1948.“