„Nikdy se nevzdávat“. Spolužák Miloše Zemana a uznávaný expert pro PL rozebírá, že jsme se v roce 1968 mohli bránit

24.08.2018 18:20

EXKLUZIVNĚ ParlamentníListy.cz jako jediné médium v Česku přináší exkluzivně esej uznávaného akademika a analytika v oblasti mezinárodních otázek a strategického rozhodování Dr. Ing. Jiřího Valenty k padesátému výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Valenta, který byl na vysoké škole spolužákem prezidenta Miloše Zemana, zažil srpen 68 osobně a postupný vývoj situace jej nakonec přiměl k emigraci na Západ. Problematika srpnové invaze a strategického rozhodování velmocí v období studené války se ale stala středobodem a jedním z hlavních těžišť jeho pozdější akademické kariéry. Valenta je v současnosti spolu s Madeleine Albrightovou, se kterou se ale názorově velmi ostře rozchází, jediným Čechem v prestižní americké instituci Council on Foregin Relations sídlící v New Yorku. Přinášíme jeho text v českém překladu.

„Nikdy se nevzdávat“. Spolužák Miloše Zemana a uznávaný expert pro PL rozebírá, že jsme se v roce 1968 mohli  bránit
Foto: repro Oldřich Szaban
Popisek: Fotografie ze srpna 1968 v Liberci na vystaveném panelu na náměstí Edvarda Beneše

LEKCE ZE SOVĚTSKÉ INVAZE V SRPNU 1968

NIKDY SE NEVZDÁVAT

Dr. Jiri Valenta

20. srpna, 2018 

Je 25. květen 1968! Miloš Zeman a já coby studenti pražské Vysoké školy ekonomické debatujeme se svými sovětskými protějšky na institutu ekonomických studií v Leningradě. Tématem našich diskuzí není nic jiného než „pražské jaro“. Vzpomínám si na to, jak Miloš vypráví ruským studentům o tom, že sovětská intervence bude působit destruktivně na přátelství mezi našimi národy. Oba dva jsme se je snažili přesvědčit o tom, že i oni sami v Rusku potřebují nějaký svůj vlastní ekvivalent „pražského jara“, který by se odehrál v Moskvě. Přesně si pamatuji, co mi tehdy Miloš řekl. Ruští studenti mu tehdy kvůli tomu prý říkali, že nás na našich školách mizerně učí.  

23. srpna jsem mluvil se Zemanem po telefonu. Svěřil se mi, že organizuje síť protisovětského odporu v řadách reformních komunistů a sociálních demokratů. „Nemáme zbraně,“ říkal tehdy Zeman. „Musíme bojovat s okupanty pouze za pomoci naší vlastní chytrosti, inteligence, pomocí letáků. Pokud to bude nutné, může to trvat i roky,“ říkal tehdy. Naposledy jsem se Zemanem mluvil 27. srpna. Bylo to naposledy předtím, než jsem odjel do Švýcarska na univerzitu v Bernu. Vysvětlil jsem mu svůj skeptický postoj vůči postavě a roli, kterou v událostech kolem srpna 68 sehrál Alexandr Dubček. Svěřil jsem se mu i s tím, že se Dubček podle mého názoru zkrátka jednoduše vzdal, že kapituloval.

Zeman se mnou tehdy souhlasil. „Bude to dlouhý boj,“ řekl mi. Na tom, že jednoho dne bude naše země opět svobodná, jsme se ale oba shodli. Vzpomínám si, jak jsem po letech, bylo to už po sametové revoluci v roce 1989, měl se Zemanem oběd a shodou okolností jsme se spolu opět bavili o srpnové invazi. Tehdy jsem mu v jedné ze svých knih ukázal radu jednoho disentního, disidentského generála ukrajinské armády z té doby, Petra Grigorenka, kterou v červenci 1968 zaslal na českou ambasádu v Moskvě. Grigorenko v kostce říkal: „Nesmíte se vzdát. Musíte se postavit na odpor.“ Miloš si výtisk té publikace vzal a zařídil její vydání v češtině.

Anketa

Je pro vás 21. srpen 1968 bolavé téma?

17%
83%
hlasovalo: 13479 lidí

Statečná Grigorenkova rada představuje to samé poznání, ke kterému dospěl britský státník Winston Churchill v roce 1940 v souvislosti s událostmi v Dunkirku. Dobrou ilustraci poskytne snímek Nejtemnější hodina z loňského roku. Británie měla tehdy v Dunkirku uvězněných 300 tisíc mužů. Spojené státy zatím ve válce zapojeny nebyly a Hitler, který v té době již okupoval většinu Evropy, se chystal k útoku na britské ostrovy. Nikdo tehdy nevěřil tomu, že by Británie takový útok mohla vydržet. Film ukazuje, jak zmatený Churchill pod tlakem okolností nastupuje do podzemní dráhy a vyptává se svých spolucestujících, britských občanů, na to, jak se má jako britský premiér zachovat. „Nikdy se nevzdávejte,“ odpovídají mu.

Grigorenko byl ostřílený generál, který během druhé světové války prošel boji na československém území. Dopis, který Grigorenko odnesl v červenci 1968 na československou ambasádu v Moskvě obsahoval jasný vzkaz tehdejšímu lídrovi ČSSR Dubčekovi: „Nikdy se nesmíte vzdát.“ Pro Grigorenka byla československá armáda „nejschopnější armádou celé východní Evropy“. A to až do té míry, že se domníval, že by představitelnou odpovědí na srpnovou invazi, která by mohla být eventuálně úspěšná, byla ozbrojená obrana Československé lidové armády vstříc invazní přesile vojsk Varšavské smlouvy.

Jak by se Československo mohlo bránit? „Mělo by to být celkem snadné,“ psal Grigorenko ve svém dopise československým představitelům. Hranice, které měly být z hlediska ozbrojené obrany zásadní, byly pro bránící se Československo podle Grigorenka ty se SSSR, Polskem a východním Německem. Podle Grigorenka by k obraně stačilo proti postupu nepřátelských tankových svazů zablokovat méně než tucet silničních komunikací a přístupů. Dalším stěžejním bodem obrany mělo být uhájení poměrně malého počtu klíčových letišť, což mělo protivníkovi sebrat výhodu momentu překvapení. Bez nepřítelem obsazených letišť totiž nemohli být čechoslováci zaskočeni. A bez výhody momentu překvapení by selhala posléze i celá invazní operace.

Grigorenko se domníval, že Brežněv, pokud by se Československo postavilo na odpor, nebude riskovat otevřený válečný konflikt. Vojenské dobrodružství Varšavské smlouvy proti silné československé armádě totiž mohlo spustit do pochodu ničivé, antiimperialistické elementy a nálady nejen na území východního Německa, ale i v Polsku či v samotném Sovětském svazu. „Celá invaze,“ vzkazoval Grigorenko „by se mohla zhroutit.“ 

  

Grigorenko rovněž radil Dubčekovi, aby Brežněvovi diplomaticky vzkázal, že se Československo hodlá proti invazi vojsk otevřeně bránit. Grigorenko si totiž uvědomoval, že uvnitř Kremlu panují v souvislosti s invazní akcí velmi rozdílné názory a postoje. A rozdíly to byly hluboké, zejména mezi tehdejším šéfem KGB Jurijem Andropovem, který razil tvrdý přístup, a spíše umírněným premiérem Alexejem Kosyginem. Koneckonců i sám Brežněv si byl ohledně invaze do Československa delší dobu nejistý. Vůdce Sovětů věděl, že otevřená válka ve střední Evropě za přítomnosti nedalekých amerických jednotek rozmístěných v západním Německu by pro něj byla velice nebezpečná. Kromě toho by ohrozila i plánované jednání ohledně jaderných zbraní s Američany. Tohle všechno už bylo potvrzeno v memoárech Brežněvových poradců: bývalého sovětského velvyslance Anatolije Dobrynina, Alexandra Jakovleva a Georgije Arbotova (k mému překvapení Arbotov citoval ve svých memoárech mou knihu).       

Takže si celou situaci shrňme z pohledu strategických studií. Izraelský akademik David Vital správně poznamenal, že „vůdcové malých států se slabými schopnostmi vlastní obrany mají důležitou možnost uchovat si vlastní nezávislost odvrácením invaze ze strany velkých mocností tím, že se jim podaří eskalovat potenciální cenu takové invaze či možnosti ztrát na straně útočníka“. K tomu bych ještě zdůraznil i význam lekcí, které si pro své rozhodování můžeme brát z historie. I to bylo v roce 1968 z hlediska rozhodovacích procesů, které před srpnem 1968 probíhaly v Kremlu, důležité.Tehdejší vládci Kremlu si moc dobře uvědomovali, že Češi nekladli ozbrojený odpor ani během komunistického puče v roce 1948 a rovněž bez odporu přijali mnichovský diktát v roce 1938 krátce před propuknutím druhé světové války.  

Zesnulý Alexander Dubček byl tak milý, že napsal předmluvu k jedné mé knize. Ve věci možného ozbrojeného odporu vůči Sovětům v srpnu 1968 se mnou nicméně nesouhlasil. „Bránit se vojensky by znamenalo vystavit Čechy a Slováky nesmyslné krvavé lázni, jsem o tom přesvědčen i dnes. Jediným vítězstvím, kterého Češi a Slováci mohli dosáhnout, mohlo být vítězství morální,“ napsal tehdy v oné předmluvě.  

Osobně Dubčeka uznávám a respektuji. Jenže tohle, co tehdy napsal, je to samé, co uplakaní vyznavači appeasementu říkávají vždycky, a je to přesně to, v co plni nadějí doufají i možní agresoři. Čekoslovensko se vzdalo, kapitulovalo. V důsledku toho nepřišlo žádné „morální vítězství“, ale 20 let sovětské okupace a nesvobody.

Samotná srpnová invaze začala překvapivým útokem Sovětů na letiště v Ruzyni. Je nutné přitom zmínit, že Rusové nebyli schopni přistát na žádném jiném vojenském letišti v Československu celé hodiny jenom proto, že Češi na přístávací plochu vylili benzín. Naneštěstí udělal ale Dubček přesně to, před čím Grigorenko a Churchill varovali. Kapituloval.   

Jen tak mimochodem, jediným českým lídrem, který nepodepsal moskevský diktát, byl statečný a starý židovský komunista František Kriegel. Vzpomínám si, jak mi Kriegelova žena tehdy řekla, že jí StB dovezla domů rakev připravenou pro jejího manžela. „Řekli nám, že je tvůj manžel mrtev, a tak jsme se rozhodli věnovat rakev,“ oznámili jí.

Nevzdat se u Dunkirku neznamenalo pro Churchilla proměnit válku v nesmyslné krveprolití. Znamenalo to pro něj zachování britské suverenity a postupně i obnovení svobody v Evropě. Historická lekce pro Československo je v tom, že jak v roce 1938, tak v roce 1948 a konečně i v roce 1968 jeho lídři neudělali, co se od nich čekalo. Nebyli to zkrátka vůdcové Churchillova nebo Masarykova typu, pro které by kapitulace před nepřítelem nikdy nemohla představovat  myslitelnou variantu. Výsledkem kapitulace byla postupná destrukce národní odvahy, zpomalení ekonomického vývoje a proměna prosperující a demokratické země v satelitní stát v područí zahraniční velmoci. V kterékoliv budoucí krizi by měli Češi následovat příkladu Winstona Churchilla a Tomáše Masaryka a nejraději úplně zapomenout na Dubčeka a Beneše.

Poté, co byli v Afghánistánu brutálně zabiti tři čeští válečníci, Česká republika nesmí své síly stáhnout. Nikdy se nevzdávejte. Namísto toho by měl prezident Miloš Zeman opět navštívit Afghánistán a znovu deklarovat český závazek „vést válku proti islamistům“. Musíme pohnat teroristy ke spravedlnosti. Signál, který to bude dávat pro celý svět? Češi už nikdy znovu nekapitulují.       

Dr. Ing. Jiří Valenta je autorem publikace Sovětská intervence v Československu, 1968: anatomie rozhodnutí, s předmluvou zesnulého Alexandra Dubčeka. Valenta je bývalým profesorem na armádní, post-graduální škole amerického námořnictva v Monterrey, v současnosti spolupracuje s izraelským centrem BESA (Begin-Sadet), Centrem pro strategická studia při Bar Ilanově univerzitě v Tel Avivu. Valenta je autorem a knižním editorem řady publikací. Je dlouhodobým členem prestižní Rady pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations). 

Autor: Dr. Ing. Jiří Valenta

Překlad: Jonáš Kříž

----------------------------------------------------------------------------------

 

původní text v AJ: 

 

LESSON OF THE 1968 SOVIET INVASION

        -- NEVER SURRENDER!

            By Dr. Jiri Valenta

             August 20, 2018

 

May 25, 1968!  Milos Zeman and I were the outspoken students of the Prague School of Economics engaging Russian students and faculty at our counterpart Leningrad Institute of Economic Studies  in a debate about the Czechoslovak “Prague Spring.” in C  I recall Milos telling our interlocutors that a Soviet intervention “would destroy Russo-Czechoslovak friendship.” We both tried to convince them of their own need for a Moscow Spring. I distinctly recall him telling them that. They were telling us, “They are teaching you badly.”

On August 23, I talked to Zeman on the phone and he told me he was organizing an anti-Soviet resistence among reform communist and Social Democrats.  “We don’t have weapons,” he said. We must fight the invaders, with out wit and our leaflets, if necessary for years to come.”  On August 27, I spoke to him , again for the last time before my departure to the University of Berne. I told him I was very sceptical about Dubcek and that he had “just surrendered.” Zeman agreed. “This will be a long struggle,” he said.  We agreeed that one day our  country will be “free”. When I had a lunch with him after 1989 revolution and talked to him bout invasion, I showed him in my book the advice of a dissident Ukrainian General, Petro Grigorenko, who had sent it to the Czech Embassy in July 1968.  In essence, Grigorenko said, “You must not surrender. You must resist. Milos took the manuscript and had it published in Czech.

Brave dissident Grigorenko’s advice was what Winston Churchill’s learned in 1940, at Dunkirk. As shown in the film  “Darkest Hour,.” in 1940, Britain then had 300,000 men trapped in Dunkirk. The U.S. was not yet in the war; Hitler, then occupying most of Europe, was about to attack Britain. Nobody believed Britain could survive it.  A perplexed and harried Winston took a subway ride and asked the British passengers what he should do. They told him -- “Never ever surrender!”

As a seasoned general who had fought in Czechoslovakia during WWII, Grigorenko delivered a letter to the Czech Embassy in Moscow, July 1968, giving the same advice to Czech leader Alexander Dubcek. Never surrender,.  

To Grigorenko, the Czechoslovak army was, “the most capable in Eastern Europe...” Defense was feasible. And how? “It should be fairly easy,” he advised. The borders with which to be concerned were those with the USSR, Poland and East Germany, and, “less than a dozen roads would have to be blocked [en route] to halt the tank armadas. And if they were to add to that the defense of a small number of airports there would be no surprise invasion. And without surprise the entire invasion would fail. To Grigorenko, Brezhnev was not likely to gamble with the risk of war, if opposed. .A military gamble against the strong Czech army could have set in motion destructive, anti-imperialist forces in East Germany, Poland and for that matter in the USSR itself. “The entire invasion,” said Grigorenko, “could collapse!” [The collapse came in 1989-91 instead].

 Grigorenko also advised Dubcek to warn Soviet leader Brezhnev that Czechoslovakia would defend itself. He knew there were deep divisions over the invasion,in the Kremlin, particularly between hard-line KGB chief Yury Andropov and more moderate Prime Minister Alexei Kosygin. Brezhnev himself was uncertain for a long time. The Soviet leader understood that a war in Central Europe  -- with US forces across the borders in West Germany then, -- would be dangerous for him and would jeopardize scheduled arms control negotiations with America. All this has been confirmed in the memoirs of Brezhnev’s advisers, , former Soviet Ambassador to Washington Anatoly Dobrynin, Alexander Yakovlev and Georgi Arbotov. [To my shock, Arbotov cited my book]..  

 Let draw some general conclusions for strategic studies.  As Israeli scholar David Vital has also argued correctly, “leaders of small powers with inferior defense capabilities might have an important chance of safguarding their independence and deterring a military invasion by great powers if they can escalate the potential cost of such an action to a would-be aggressor. “ Moreover, the historical lessons are important in decision-making The Kremlin leaders knew the Czechs had not resisted the communist coup in 1948 and had also accepted surrender after 1938 Munich.

The late Czech leader Alexander Dubcek, was kind enough to write a foreword to my book. He disagreed with me. “Presenting a military defense would have meant exposing the Czech and Slovak people to a senseless bloodbath...I am still convinced of it today. The only victory the Czechs and Slovaks could have had was a moral one.”

I respect the late Dubcek, but this is what tearful appeasers always say, and what hopeful aggressors always look for. Czechoslovakia surrendered. There was no moral victory, but 20 years of Soviet occupation and lack of freedom. And Czechoslovakia training terrorists groups like the PLO and providing explosives to Libyan leader Qadaffi. 

Sure enough, as Grigorenko knew, the invasion began with the Soviet surprise attack on Ruzin airport. Notable was that the Russians could not land for hours at another military airport because the Czechs had poured oil over the runway. Unfortunately, Dubcek did exactly what Churchill and Grigorenko advised against. He surrendered.

By the way, the only Czech leader who did not sign Moscow’s surrender dictate was brave old Jewish communist, Frantisek Kriegel. His wife told me the Czech Secret Police delivered a coffin to his apartment. “We were told your husband is dead and we decided to donate a coffin,” they told her..

To Churchill at Dunkirk, “never surrender” did not mean turning the war into a senseless bloodbath but preserving British sovereignty and restoring Europe’s freedom.  The lesson for Czechoslovakia is that in 1938, 1948 and 1968, their leaders were not up to the task. They were not Churchill-ian or TGM-like leaders for whom surrender was not an option. What they did by surrendering was to destroy the spirit of the people, retard economic development and turned this prosperous democratic country into the satellite of a foreign power. In any future crisis, let the Czech people follow Churchill and TGM and forgo Benes and Dubcek.

After the brutal killing of three Czech warriors in Afghanistan, the Czechs must not withdraw their forces. No surrender. Rather President Milos Zeman should again visit that country and restate the Czech commitment to the war against Islamists. We must deliver justice to terrorists. Message:  “The Czechs will never again surrender!” 

Dr. Ing Jiri Valenta is the author of Soviet Intervention in Czechoslovakia, 1968; Anatomy of a Decision, Johns Hopkins, 1991, with a foreword by the late Alexander Dubcek. a former tenured professor at the U.S. Post graduate School in Monterrey, CA, he is presently a non-resident Senior Research Associate at the BESA [Begin-Sadat] Center for Strategic Studies at Bar Ilan University in Tel Aviv, Israel. The author and editor of several books, he is a long-standing member of the U.S. Council on Foreign Relations.     

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Valenta, Leni Friedman Valenta

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Jak sovětskej generál!“ Ověšený Macron terčem posměchu

11:03 „Jak sovětskej generál!“ Ověšený Macron terčem posměchu

V neděli byl francouzský prezident Emmanuel Macron na návštěvě území Francouzské Polynésie. Internet…