Turistická výměna mře na úbytě. Sice už Němci do Čech jezdí více než za – a bezprostředně po – covidu, ale zdaleka nejde o nějaký masový jev. Výjimku tvoří omladina, která si jede takzvaně vyhodit z kopýtka za levnějším točeným pivem, tvrdým alkoholem nebo lehkým děvčaty.
Holky z Ukrajiny nevadí a „Koks ist da“
Co vy a letní dovolená?Anketa
Omladina jezdí do Čech také za lehkými drogami a za českou specialitkou – pervitinem. To dělá vrásky nejen německé policii, ale i dalším složkám. Bůhvíkolikrát byla česká strana upozorňována na neblahý stav, kdy do Bavorska či Saska, ale samozřejmě i dál, pronikají čeští dealeři „perníku“. A jak se dozvěděli z našich médií, jede tu kokain, a nikoliv jen v showbyznysu.
Dokonce se oprášila už letitá píseň rakouského zpěváka Falca „Koks ist da“, ovšem nejedná se o výrobky uhelných pánví. Občas ji od mladých slyšíte, jak si ji pískají. Díky Čechům za takovéto reminiscence!
Proč koukáte?
Běžně se ale přes hranice jezdí za nákupy normálního zboží – a už také za benzinem či naftou, který je tu levnější hlavně u malých „benzinek“, mimo velká města a dálnice. Věc je to nevídaná. „Proč se tak diváte?“ táže se nechápavě muž, jemuž je podivné, že tak okukujeme ceník pohonných hmot a dokonce si jej fotíme, místo abychom se věnovali hezky upravenému historickému nábřeží Dunaje.
Tak trochu jsme za exoty a budeme ještě víc, když vstoupíme do nákupních center, kde kromě dobrých cen stále vidíte většinu obyvatel s ochrannou rouškou, na kterou jsme my, hrdinní Češi, už jaksi pozapomněli.
Ceny benzínu. Foto: Václav Fiala
Ještě se ale na chvilku vraťme k cenám benzínu a nafty. Vzhledem k tomu, že německá vláda nabídla svým občanům (nikoliv cizincům) totální slevu na hromadnou železniční dopravu, která je za pár eur na celý měsíc po celé SRN, stalo se to, co vedení očekávalo. Tedy, že lidé více cestují vlaky. Nebudeme teď hovořit o kultuře cestování, protože i u nás se přes léto cestuje i vestoje či polosedě v chodbičkách i toaletách.
Prostě lidi jezdí jak draci a stalo se očekávané – prodej a odbyt pohonných hmot – světe div se! – poklesl. A to poměrně razantně. Nu a „pumpaři od zlaté podkovy“ nezdražili, ale… zlevnili! Kdyby totiž podražili, vrhla by se na ně suita kontrolorů, protože v Německu už začíná fungovat i tzv. dobrovolné zastropování. Tedy, že enormní ceny, třeba přes 2,5 eura za litr, jsou nemravné.
Psali jsme:
A tak jsme „čučeli“ a sledovali, že u těch benzinek je kromě podnikatelských aut a vozidel státní správy opravdu méně aut. Možná, že to byla náhoda, ale je to tak. A nekupovaly se plné nádrže ani nebylo „jen kýchnutí“. Kanystr, přítele českého cestování, tu znají tak z války….
Vaření s rozumem
Neexistuje, že by v bavorských obchodech převažovaly třeba jiné než domácí brambory. Nebo také nakládané okurky, jejichž pěstován má zvláště v oblasti Deggendorfu mnohaletou tradici, na kterou jsou Němci náležitě hrdi. Vždyť německé jahody „dobyly“ Čechy a skoro vytlačily ty extrémně levné polské. A tak můžeme jít regál po regálu.
Zelenina v německých obchodech. Foto: Václav Fiala
Dobrým příkladem je rýže. Nejenže ta levnější stojí v přepočtu kolem dvacetikoruny, ale varné sáčky se nevaří 20 či více minut, ale jen deset. A nejde jen o klasickou dlouhozrnnou rýži, ale i o ty dražší a kvalitnější, které sice stojí o něco více – tedy v Německu, u nás o něco hodně více – ale nějakým zázračným a pro nás nepochopitelným způsobem se vaří méně než v ČR. Úspora je samozřejmě znatelná. Na plynu i elektrice. A to jsme si vzali na paškál jen rýži…
Rýže v regálech. Foto: Václav Fiala
Instantní polévky máte kolem 1 eura. My je máme, pokud nejde o akci, už i za 40. Ty lepší, hotové v konzervě, jsou v Bavorsku bratru za třicet, u nás za padesát. Dát si klasickou „Lebekäse“, tedy bavorskou sekanou v pořádné housce, vás přijde na dvě eura. Při nesrovnatelné koupěschopnosti obyvatelstva….
Nejdřív my, aneb nejdřív pán a potom...
Ne, opravdu nemáme na autě znak Svobodného státu Bavorsko nebo nenosíme „Jägerhosny“, že bychom byli nějakými velkými milci západočeských sousedů. Nicméně jasné je, co říká peněženka.
A abychom se nebavili jen o potravinách a neprotežovali rýži, podívejme se na autoopravárenství. „Opravy se prodloužily, náhradní díly na některá auta jsou enormní,“ říká jeden z techniků v německém servisu. Slovo enormní prosím berte s rezervou. Na rozdíl od až několika měsíců u nás, zde jde o týdny. Proč to tak je? „No přece to všechno nepošleme do Čech. Prvně se uspokojíme sami,“ zubí se technik, kterému spravili úsměv za pár českých korun naši zubaři na Klatovsku, protože cena dentálního zákroku je v Německu „na šparkasse“.
Hovořit o tom, že u západních sousedů je všechno levnější, samozřejmě není pravda. Ovšem kdo by ještě před dvěma lety řekl, že si tam budeme jezdit i pro pohonné hmoty. Ceny benzínu a nafty byly levné v Polsku, ale ve Spolkové republice Německo? Je to tak.
O hodně (málo)
A růst jiných cen? Třeba vstupy do památkových objektů, na koupaliště, lázně? Maximálně o pár centů (tedy na naše: o pár korun). A všichni se snaží, aby turista zůstal na místě co nejdéle. Dobrý každý den. I přesto se samozřejmě po dálnicích valí tisíce aut, zvláště v době prázdnin, kdy spolkové země mají různé termíny volna. Nicméně každý ušetřený cent se počítá.
O to více němečtí důchodci mizí na Iberský poloostrov nebo na Kanáry, kde v pohodě žijí i pár měsíců. Svůj byt zakonzervují nebo pronajmou.
Zelený (ne)přítel
Jednou z mála věcí, kterou nám Čechům Bavoři závidí, je možná pro někoho překvapivě jaderná energie. Zelený spolkový ministr hospodářství je pro ně „nepřítel“. Jak říkají, je to šílená kombinace. Zelený (jenž je už od doby Joschky Fischera zván jako meloun – tedy zelený svrchu, ale červený či rudý uvnitř) šéf hospodářského gigantu, který táhne Evropu, je docela paradox a protimluv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
