„Zažádal si dlouho po revoluci o politický azyl v USA a jako snad jediný Čech ho i dostal. Předcházela tomu ale obrovská šikana. Tak se o případu psalo a tak mi to Honza i vyprávěl,“ vzpomíná novinář a politický aktivista Jaroslav Novák známý pod přezdívkou Večerníček. Právě on za komunismu často organizoval s Janem Honnerem na Moravě různé protirežimní aktivity. Pak, v době „budování demokracie“, Honner kvůli neustálému pronásledování emigroval za Atlantik. Jde tak o velmi ojedinělý případ. V době, kdy se k nám bývalí političtí migranti často vraceli, on ze „srdce Evropy“ z politických důvodů uprchl.
Moravská mládež a Rudé krávo
„V Brně jsme před rokem 1989 zakládali nezávislou organizaci Moravská mládež, což měl být takový protipól Socialistického svazu mládeže. V té době vznikalo v Československu dost iniciativ, které se navzájem propojovaly třeba i s Chartou 77. Tiskli jsme letáky, pořádali setkání. V Brně byl nejznámějším disidentem Jaroslav Šabata. Po revoluci si ale hlavně disidenti z okruhu Václava Havla uzurpovali moc a moravské aktivisty odstřihli,“ vysvětluje Novák s tím, že s Honnerem po revoluci třeba drželi řetězovou hladovku, aby podpořili baltské státy v boji za nezávislost na Sovětském svazu. Honner byl později prý i spolupracovníkem Petra Cibulky při vydávání Necenzurovaných novin, takzvaného Rudého kráva, a stal se předsedou sdružení Český ombudsman, které poukazovalo na porušování práva v zemi.
Jan Honner se za dobu své působnosti v Českém ombudsmanovi stal terčem mnoha slovních útoků a v roce 1999 došlo i na ten fyzický. Osmadvacátého září večer byl přepaden třemi muži u svého bydliště při příchodu z posilovny. „Zatímco ho dva drželi, třetí mu zasazoval údery a podle Honnera ho klidným hlasem varoval, ze ‚jestliže nepřestane rýpat do politiky, tak ho podřežou‘,“ psalo se desátého října v deníku Slovo. Ošetřující lékař tamtéž uvedl, že přepadený utrpěl zlomeninu nosních kůstek, mnohočetné pohmožděniny a otřes mozku.
„Kdo má zájem na mém odstranění, netuším. Má činnost předsedy ombudsmana se týká problémů politických stran, státní správy i podnikatelské sféry,“ řekl tehdy Honner deníku Slovo s tím, že nedávno například odeslal na úřad vládního zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla více než stovku dopisů občanů, kteří se domnívali, že byla porušena jejich lidská práva. Také nabídl novinářům sbírku dopisů, v nichž mu bylo již před napadením vyhrožováno. V některých mu autoři slibovali „pověšení po vítězství komunismu“.
Ilegalita a politický azyl
Policie v Brně-Židenicích, kde Honner bydlel, případ šetřila, ale odmítla napadenému poskytnout ochranu. Ten následně opustil vlastní byt s tím, že odchází do ilegality. K případu se tehdy pro Mladou frontu Dnes vyjádřila i předsedkyně české exilové organizace v Mnichově Sidonie Dědinová, když řekla: „Je to skandál a ostuda celé republiky. Budu o tom informovat výbor amerického senátu.“
Fotogalerie: - Obelisk Pravdy a lásky během Vánoc
V únoru roku 2000 adresoval Honner tuzemským sdělovacím prostředkům prohlášení s titulkem „Jsem v exilu a hlavně naživu“. Napsal v něm: „Vzhledem k tomu, že jsem byl pro svou politickou činnost několik let perzekuován a posléze v září 1999 skoro zabit, neměl jsem jiné volby než odejít do exilu. Žiji již čtvrtý měsíc v USA. V Americe jsem legálně, v bezpečí a hlavně v demokratickém a právním státě, kde mi nehrozí smrt.“
V prohlášení se následně vyjádřil, že vlna zastrašovacích akcí na jeho konto i nadále pokračuje a že řada policistů v rámci Jihomoravského kraje zneužívá pravomoc veřejných činitelů k politicky motivovaným účelům. „Tato trestná činnost je organizována pod rouškou Ministerstva vnitra České republiky tak, jako ‚pseudošetření‘ mého přepadení a ochrana, která mi nebyla poskytnuta… praktiky jsou stejné jako před rokem 1989… vše se odehrává pod záminkou, že byl na mne podán jakýsi podnět k zahájení trestního stíhání… proto tímto veřejně apeluji na soudruha praporčíka Ondrouška a další pohůnky komunistických manýrů, aby okamžitě zastavili perzekuci mých nejbližších přátel a příbuzných…“
Rozhlas a televize
Honner, ale už jako John, si v USA nevede špatně. V roce 2003 začal pro krajany v Chicagu vysílat v rádiu hodinu v českém jazyce, pak ale začal plánovat samostatný televizní pořad v angličtině a zrealizoval jej. Nedávno například přišla do redakce ParlamentníchListů.cz tisková zpráva, že „Czech-American TV propaguje v USA i výuku českého jazyka“. Po otevření internetových stránek televize je v kolonce „náš tým“ John Honner uváděn jako její ředitel, producent a zakladatel. Za partnery televize jsou tam jmenovány třeba Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Česká televize anebo Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Ani Honner, ani tisková mluvčí televize Catvusa Monika Pleskotová na naše snahy o kontakt nereagovali. O médiu se v propagačních materiálech píše, že americká nezisková organizace a kabelová televize Czech-American TV (CATVUSA) je jediným televizním programem na světě, který pravidelně vysílá pořady v angličtině propagující cizí zemi. Česká republika se tak může pochlubit jedinečnou zahraniční propagací, o kterou se stará již šestnáct let více než čtyřicetičlenný televizní tým z řad profesionálů z USA i České republiky, ale i pedagogů a studentů českých vysokých škol. Veřejné nekomerční vysílání má formu vzdělávacích a propagačních videodokumentů o České republice, jejím kulturním bohatství, národních tradicích, zajímavých turistických destinacích v regionech. Pořady na kabelové televizi sleduje přes 2,5 milionu domácností v šedesáti městech v USA, a prostřednictvím internetu přes sto tisíc diváků na celém světě. Mimo USA je největší sledovanost v Kanadě, Austrálii, Anglii a Ruské federaci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
_profil_top.jpg)
