„Směřování americké zahraniční politiky by měla určovat většina. Důkazem popírajícím tuto tezi je fakt, že kdyby tomu tak bylo i před 70 lety, ocitl by se možná Londýn pod knutou nacistů. V roce 2013 se v průzkumu veřejného mínění vyjádřilo 52 % Američanů v tom smyslu, že by Spojené státy měly upustit od zásahů na mezinárodním poli a soustředit se pouze na své vlastní záležitosti. Zatímco v roce 1964 bylo tohoto mínění pouhých 20 % Američanů. Tato shoda pro nevměšování se do mezinárodních záležitosti však byla později následována rychlou expanzí Islámského státu a vypuknutím nákazy eboly v Africe," píše Gerson.
„V posledních letech se americká zahraniční politika podle Gersona řídila přáním Američanů. Nyní však paradoxně nemilosrdně trestají toho, kde se řídil jejich vůlí. Nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že Obamovu zahraniční politiku schvaluje pouhých 34 % Američanů. Občané Spojených států sice mohou blahořečit domácí politice, ale nakonec se jejich názor stejně tříbí dle výsledků v Mosulu a Monrovii. A to je vlastně fér. Vrchní velitel by se neměl řídit pouze veřejným míněním, ale měl by v prvé řadě bránit zemi a její ústavu," je přesvědčen Gerson.
„Tato souhra často neochotné a váhavé veřejnosti a rozhodného vůdce země, který prosazuje národní zájmy, může být zemi obecně prospěšná. Američtí prezidenti měli od konce druhé světové války k dispozici dostatek moci k tomu, aby prosazovali vliv Spojených států na dění ve světě. Vyhlašovali strategické doktríny, kreslili `červené čáry`, posílali pomoc potřebným, vyzbrojovali spojence a vždy se před tím snažili přesvědčit Kongres o tom, aby jejich rozhodnutí financoval a samotné Američany, aby je v jejich konání podporovali," zmiňuje Gerson.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„Od skončení druhé světové války byly Spojené státy jediným národem, který mohl, chtěl a byl rovněž dostatečně zodpovědný na to, aby dal vzniklé problémy do pořádku. Evropské státy sledující každý své vlastní zájmy sice často vstupovaly do společné koalice, ale jen zřídka se postavily do jejího čela. Rusko a Čína byly většinou iniciátorem velkých mocenských hrátek. Mezinárodní instituce se často ukazují jako slabé a neschopné přijít s řešením. Spojené státy v každém případě vždy podporovaly k aktivitě další podobně zodpovědné světové subjekty," má jasno Gerson.
„Některým státům není takové angažování se po chuti, ale bez Spojených států by hrůzy 20. století byly nekonečně delší a vážnější. Koncentrační tábory by zely prázdnotou jen díky úspěšně realizované smrtelné mašinerii a Evropa by byla sjednocená pod sovětskou vládou, a to i kvůli gulagům rozesetým kolem Berlína, Paříže a dalších velkoměst," upozorňuje Gerson.
„Spojené státy jsou nyní ohrožovány jinými nebezpečemí. Teroristické útoky provedené 11. září 2001 byly organizovány ze vzdáleného a hroutícího se Afghánistánu. Někteří akademičtí diskutéři tvrdili, že šlo jen o náhodný případ, který se nebude opakovat. K takovému trestuhodnému zhroucení státu již prý nedojde. Nyní však musíme čelit hrozbě Islámského státu, který dokonce těží ze zhroucení hned dvou států. Nákaza ebolou se zase šíří kvůli chybějící efektivní zdravotní péči napříč hned třemi státy. Takže Spojené státy se ve skutečnosti vůbec nezajímají o problematiku hroutících se států. Tedy kromě případů, kdy takový proces vede ke vzniku Al-Káidy, Islámského státu a epidemii eboly," pokračuje Gerson.
„Zájem prezidenta Obamy o tyto závazky byl dvojznačný. On se na tuto problematku divá z globální pozice, ale při nástupu do svého úřadu zároveň slíbil Američanům, že se bude více soustředit i na úkoly spojené s domácí politikou. Sám citoval výsledky průzkumů veřejného mnění týkající se Sýrie jako potvrzení svého rozhodnutí nezasahovat tam vojensky. Také proto je jeho vedení války proti Islámskému státu doposud váhavé a polovičaté," kritizuje Gerson prezidenta Obamu.
Někteří konzervativci si však podle mínění Gersona nepočínají o mnoho lépe. „Naivně se domnívají, že globální problémy mohou být vyřešeny izolací chaosu v Sýrii či karanténou Libérie. Ovšem 200 000 mrtvých v Sýrii a devět milionů lidí vyhnaných ze svých domovů už nelze považovat jen za regionální katastrofu. Izolace eboly by potom mohla v těchto zemích urychlit ekonomický a politický kolaps a v konečném důsledku vést k dalšímu šíření nákazy. Nebude to fungovat a z morálního hlediska bychom ani neměli povolit, aby nemocní v této části světa museli umírat za oponou. Spojené státy mají problémy, které nelze izolovat, ale je nutné postavit se jim čelem. Čím déle nám to však trvá, tím těžší bude tyto úkoly zdárně vyřešit," tvrdí Gerson.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
