Oslík ve Strakovce

„Tati, pan premiér byl včera v televizi jako ten Oslík ze Shreka,“ pravila Anetka, šestiletá dcera jednoho moravského právníka. „Pořád všem skákal do řeči, protože ho nikdo neměl rád.“

Nedětský pohled na věc? Naopak. Děti mají dar pojmenovat věci bez filtru, bez politického marketingu a bez složitých strategií. Vidí, co se děje: Když někdo neustále doráží, překřikuje ostatní a snaží se upoutat pozornost, působí přesně jako ten animovaný ušatý hrdina – roztomilý, ale po chvíli nesnesitelný.

Petr Fiala, univerzitní profesor a dlouholetý politolog, má přitom všechny předpoklady vystupovat jako klidný, racionální státník. Jenže televize je jiná disciplína než univerzitní aula.

V debatě nestačí mít připravené teze a papír s poznámkami. Musíte mít také cit pro rytmus, vtip a schopnost naslouchat. Včera to spíš připomínalo špatný rap battle – stále dokola vstupoval klidnému Babišovi do řeči. A přitom nedodal nic, co by posluchače aspoň pobavilo.

Ještě horší je, že „oslíkova“ taktika, tedy snaha být za každou cenu slyšet, obvykle vyvolá pravý opak. Namísto respektu získáte podráždění. Namísto potlesku trapné ticho.