Připomínáme si 30 let od listopadu 1989. Máte na tu dobu nějaké osobní vzpomínky? Podle vašeho data narození soudím, že jste byl ještě na základní škole...

Ano, chodil jsem tehdy do 8. třídy základní školy a vzpomínám si, jak domů do Jilemnice přijel můj bratr, který tehdy studoval medicínu a zúčastnil se i demonstrace 17. listopadu. Přivezl první letáky, a tak vlastně pro mě začala sametová revoluce. Dobře si pamatuji na období, které následovalo, jak jsme začali číst noviny a začali jsme se i ve škole zabývat tím, co se děje, na tu obrovskou energii a naději, kterou bylo to období nabito. Tak tohle je a do smrti bude v mé paměti.

O minulém víkendu se slavil v Berlíně pád zdi rozdělující západní a východní část města. V diskusi tam zaznělo, že oproti oslavám před deseti lety (tehdy to bylo dvacetileté výročí) je to teď jiné, že za těch posledních deset let se stalo plno věcí. Což se možná projevuje i u nás. Cítíte také změnu atmosféry?

Samozřejmě. V České republice se toho přece v několika posledních letech změnilo mnoho. Premiér i prezident porušují pravidla demokratického vládnutí a dělají si legraci z právního řádu a v tomto směru vybočují z politiky, kterou představoval polistopadový vývoj, ne někam stranou, ale spíš do jiného vesmíru. Takže ano, cítím změnu atmosféry.