Bizár roku 2016! Připomeňte si šílená politická VIDEA a vyberte z nich to nejbláznivější

Hned na úvod roku vzbudila rozruch Česká televize, když na svém dětském kanále odvysílala pohádku „Pravdivý příběh o Sněhurce“, vyprávěný Miroslavem Donutilem. V tomto „pravdivém příběhu“ se dozvíme, že Sněhurčina „pleť bílá jako mléko“ je vadou, kterou postižená dívka napravila až tím, že si našla černocha; a měli spolu krásné světlehnědé děti.

„Byla to moc hezká dívka. Žila sama a hledala si práci. Měla jednu velkou vadu – bílou pleť jako mléko a když na ni svítilo jen chvíli slunce, udělaly se jí na rukách a tvářích velké pihy. To se jí nelíbilo,“ předčítal populární herec před kamerou.

V atmosféře po silvestrovských útocích imigrantů v Německu vyvolal výklad o bílé pleti coby postižení celkem významný rozruch a několik stížností k Radě ČT. Ta však neshledala na pohádce nic špatného.

Miroslav Donutil a multikulti Sněhurka

V únoru se hodně mluvilo o žižkovských anarchistech z Kliniky. Nejen proto, že obyvatele „komunitního centra“ chtěli úředníci vystěhovat a ti jim vyhrožovali, že se bez ohledu na skončenou nájemní smlouvu budou bránit, ale také kvůli incidentu, při kterém měla být Klinika podle jejích obyvatel terčem žhářského útoku fašistické pravice.

Podivný incident s dělbuchem z únorového večera sice doposud nebyl vyšetřen, akce ovšem vzbudila emoce mezi pražskými intelektuály, vidícími v celé věci alarmující prohloubení fašizace společnosti. Pár dní poté žižkovský squatt obdržel Cenu Františka Kriegela za občanskou statečnost.

„Lidé, kteří Kliniku tvoří, dokázali své přesvědčení uhájit nejen před nepřejícími spoluobčany, ale i před politickými odpůrci všech ideových směrů a také před bezprecedentním útokem radikálů, kteří se pokusili centrum vypálit,“ napsala ve svém zdůvodnění porota, ve které zasedla například socioložka Jiřina Šiklová nebo režisér Břetislav Rychlík.

Tehdy již neoprávněné uživatele budovy na Žižkově porota podpořila: „I když bude Klinika vyklizena, lidé rozehnáni či vyneseni, myšlenku, která to všechno spojila, si lidé z Kliniky ponesou dál. My jim chceme Cenou Františka Kriegla říci, že je to správné,“ vyjádřily se osobnosti z poroty k otázce vlastnických práv.

A pozadu nezůstala v podpoře komunitního centra ani mládež. Studenti pražské DAMU přispěchali s videem, na kterém vyjádřili klinikářům kolektivní podporu. Video se těžko popisuje, třeba jej shlédnout. Etuda „Nenech mě v hajlu“ však zlidověla.

DAMU podporuje Kliniku

V březnu se odehrála historicky první státní návštěva čínského prezidenta a události kolem jeho příletu sešikovaly obě strany veřejné debaty pod čínskou, respektive tibetskou vlajkou. Tou druhou vehementně mával například čerstvě zvolený předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, když se kordonem policistů probíjel na Hradčanské náměstí, kde měl ohlášenou demonstraci, kterou ale úřady později z bezpečnostních důvodů přesunuly.

Za asistence europoslance Jaromíra Štětiny či exministra Martina Bursíka dorazil Kalousek k zátarasům hlídaným policisty, se kterými pak opřený o zátaras konverzoval, mávajíc přitom v ruce povolením ke shromáždění. Po chvíli ho to přestalo bavit, takže policistům sdělil: „Hele, já klidně jdu a vy mě klidně zastavte. Pak si řekneme, kdo měl jaký práva.“ Po těchto slovech překonal poslanec Kalousek zátarasy a začal se probíjet špalírem policistů na Hradčanské náměstí. „Vy nemáte právo mě zastavit, protože jsem poslanec Parlamentu České republiky. Víte to?“ pustil se do policistů, když mu v tom zabránili. Následně za sebou protáhl Jaromíra Štětinu s povykováním: „Zkuste ho zastavit. Ten má imunitu celé Evropské unie.“ Pak si zpoza zábran nechal podat tibetskou vlajku, kterou policistům mával před očima a začal se s nimi přetlačovat.

Později se s nelibostí odebral několik set metrů na nově vyhrazené místo, kde opřený o tibetskou vlajku provolával: „Já, Kalousek se jmenuju, a zde pan Štětina, poslanec Evropského parlamentu, jsme slušně požádali zde přítomné bezpečnostní složky, abychom mohli projít, protože jsme ústavní činitelé. Žádná represivní státní moc nám nesmí bránit ve svobodném pohybu. Tito lidé zde omezují ústavní činitele v jejich svobodném pohybu,“ ukazoval na přítomné policisty za pískotu skupiny svých příznivců.

Kalousek: Nemáte právo mě zastavit, jsem poslanec

I letos byla ožehavým tématem imigrace. Zatímco v loňském roce její odpůrci skupinu Ortel, varující před stavěním mešit v zemích křesťanů, dostali až na druhé místo ve Zlatém slavíku, letos se na protiimigrační frontě rozzářila hvězda Olivie Žižkové. Její píseň „Evropo, dýchej“ byla přijímána velmi rozpačitě i částí protiimigrační scény, přesto s ní prorazila i na řadu protiislámských demonstrací.

V textu lze najít například teorii o souvislosti imigrace a terorismu zhuštěnou do čtyřverší „Evropo braň se, nenech do sebe střílet, mají za úkol jít na krvavý výlet“.

Song, začínající „Ve snech mě tíží, že průser se k nám blíží“, se ve skupinách vítajících uprchlíky stal předmětem posměchu. Hurónský smích v těchto skupinách vyvolávaly například verše „Už se nám nechce být jenom pouhé ovce“ nebo „Bruselský kecy, ty vůbec nejsou k věci“. Na píseň ve vítačských skupinách vznikla i řada parodií. Ty však vyděsily snad ještě více než samotný originál.

Olivie Žižková: Evropo, dýchej

Nejvýraznější osobností protiimigrační scény byl však i letos Martin Konvička. Akademik z Českých Budějovic, odpůrci posměšně přezdívaný „docent přes broučky“, uspořádal řadu akcí, které upoutaly pozornost.

S přehledem mezi nimi vedlo „Dobytí Prahy Islámským státem“, které si připravil na 21. srpna, symbolicky na výročí jiné „invaze spřátelených zemí“. V jeho rámci samotný Konvička, oblečený do tradičního muslimského oděvu, sehrál roli muslimského duchovního v pojízdné kazatelně vyzdobené prapory nápadně připomínajícími vlajku Islámského státu.

Takto přijel doprostřed Staroměstského náměstí, kde se sice konala ohlášená demonstrace jeho hnutí, ale značnou část přihlížejících tvořili náhodní kolemjdoucí. A Konvička k nim promluvil: „Dnes je významný den.“ Vysvětlil, že „dobrá muslimka Šabatová“, „ještě lepší muslimka Valachová“ a „otroci Pelikán, Sobotka a další“ sepsali zvací dopis, kterým pozvali Islámský stát do ČR. Následně ubezpečil občany ČR, že jim Islámský stát bude vládnout moudře a spravedlivě a nic se jim nestane.

Jeho show doplnili jeho kolegové, rovněž přiodění po muslimsku a s nalepenými plnovousy, kteří při projevu svého šéfa stříleli z replik zbraní, čímž parodovali oblíbený muslimský zvyk oslavného střílení do vzduchu. Akci předčasně ukončila policie ve chvíli, kdy konvičkovci chtěli završit ukázku ze života Islámského státu znázorněním popravy zajatce.

Konvičkova performance vzbudila nelibost několika kolemstojících a rovněž například pražské primátorky Krnáčové, která kritizovala příslušné úředníky, že Konvičkovu demonstraci povolili. V médiích se několik dní objevovaly informace, kdo všechno byl jeho akcí vyděšen, policie zvažovala, zda Konvičku neobvinit z šíření poplašné zprávy.

Martin Konvička a bratrská pomoc z Islámského státu

Na začátku října vypuklo velké „havlovské výročí“, když se připomínaly nedožité osmdesátiny prezidenta Václava Havla. Celý havlovský podzim pak pokračoval přes události 17. listopadu až k předvánočnímu pátému výročí exprezidentova úmrtí.

Pro oslavy byla připravena píseň, která zaznívala na mnoha demonstracích. Jmenovala se „Milí spoluobčané“ a ačkoliv autorem textu byl Zdeněk Svěrák a zpíval ji zpěvák David Koller, byla psána v první osobě, jakoby z úst zemřelého Václava Havla. Od titulkového oslovení, Havlova oblíbeného, se posluchač dozví, že Václav Havel nám chtěl něco říci, ale už to nestihl. O co šlo? O známá slova, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, ve Svěrákově textu kvůli rýmu sdruženými do „dvouhlavé saně“ (jaké ty hlavy mají obličeje již tušíme z jeho někdejší bajky o dvou lišácích).

A s touto saní musí bojovat pravda a láska, což jsou dle autora „dvě dobrosrdečné, neozbrojené holky“, které to ale samy vybojovat nezvládnou. „Počítají s vámi,“ svolává nakonec Zdeněk Svěrák ústy Davida Kollera na barikády.

Píseň si můžete poslechnout v živém provedení z Václavského náměstí (včetně choreografie rukou s revolučním „véčkem“), my však doporučujeme studiovou verzi. Ta totiž obsahuje řadu nenapodobitelných efektů. Zejména v refrénu, kde má být naléhavost textu podtržena tím, že jsou klíčové pasáže opakovány hlasem Václava Havla. Tedy hlasem – jsou deklamovány s charakteristickým havlovským ráčkováním a dikcí, doplněné závěrečným „že“. I neškolené ucho ale pozná, že posluchače neoslovuje Václav Havel, ale autor textu Zdeněk Svěrák, který si na Václava Havla jen hraje.

Píseň Zdeňka Svěráka a Davida Kollera pro Václava Havla

Krajské volby přinesly větší množství velmi pozoruhodných předvolebních spotů. Ke značné alternativě tentokrát sáhly i strany, u kterých to v minulosti nebývalo zvykem. Doslova šok způsobila kreativita severomoravské ČSSD, která odprezentovala své kandidáty na hejtmana a senátora jako skutečně lidové kandidáty.

„Jardo, jaké pivo je u nás na severní Moravě nejlepší?“ zkouší tehdy ještě úřadující hejtman Miroslav Novák senátního kandidáta Dvořáka. Oba sedí nad pivem a klobásami, senátní kandidát oděn do dresu fotbalového Baníku Ostrava, hejtman pro změnu do dresu hokejových Vítkovic. Když spolustraníka poučí, že vychválenému pivu Radegast se v Ostravě říká jedině Ostravar, přejde na politiku.

„Víš, co nemáme rádi? Když nám tu Pražáci cpou ty svoje cipoviny,“ rozpráví Novák, přikusujíc klobásu. „Přesně tak, Mirku. My to tu máme rádi po našimu,“ souhlasí senátní kandidát Jaroslav Dvořák. Pak se dozvíme, že fajní lidé z Ostravska vyrábějí nejkvalitnější auta a nejlepší ocel.

„Jenom ty prachy na ty silnice musíme z těch Pražáků vyrazit,“ plánuje komunální politik. Ostraváky už totiž prý nebaví „stát jako hňupi“.

A pak si oba připijí na to, až jednou ostravský fotbalový Baník, až postoupí zpátky do první ligy, zase jednou porazí pražskou Spartu.

Mimochodem, hejtman Novák krajské volby prohrál o téměř deset procent a jeho spolustolovník prohrál v druhém kole senátních voleb v Novém Jičíně poměrem tři ku jedné.

Ostravská ČSSD: Cipoviny z Prahy, to rádi nemáme

Nebylo to jediné pozoruhodné předvolební video. Po celý rok se na sociálních sítích vydatně zviditelňovalo brněnské hnutí Žít Brno. Hipsteři z brněnského magistrátu, vedení muzikologem Matějem Hollanem, okouzlili svými aktivitami dokonce i prezidentského kandidáta Michala Horáčka, který si dva z nich najal do své kampaně. Občas se jejich posedlost internetem trochu zvrhla, jako když se začalo internetem šířit video, kterak se náměstek primátora Hollan nechává mrskat od dominy v nevěstinci na služební cestě v ukrajinském Lvově. Jeho výkřiky „I want more“ se staly vítaným zdrojem parodií.

Ještě více však zaujalo předvolební video. Hnutí šlo do krajských voleb v koalici s TOP 09 a v rámci koalice připravili stěží uvěřitelnou prezentaci. Jednalo se o odkaz na kontroverzní klip z České sody v devadesátých letech.

V tomto případě Hollan s kolegy drhne od jeho černé kůže mladou naději TOP 09 Dominika Feriho. Přidá se k nim zarputilý Jan Vitula, šéf jihomoravské TOP 09. A společnými silami skutečně Feriho vyperou. Klip vyvolal značné znechucení a zájem orgánů činných v trestním řízení, zda se nejedná o rasismus.

Vypereme Feriho

Umělec Jan Kraus měl obavy o osud české demokracie, a tak si do posledního říjnového dílu své televizní show pozval místo tradiční trojice hostů několik desítek „osobností“, aby prý národu něco popřály ke státnímu svátku. Během dvaceti čtyř hodin dorazili na značky Michael Kocáb, Michael Žantovský, Jan Ruml, Tomáš Klvaňa, Jiřina Šiklová, Táňa Fischerová a zhruba dvě desítky dalších lidí, převážně umělců.

Přáním republice k narozeninám nasadil hned na úvod laťku Jan Ruml svou fascinující ústavněprávní konstrukcí, jak dostat Miloše Zemana z Hradu jediným hlasováním parlamentu. Pak několik minut kolovaly mikrofony, Michael Kocáb po výzvě ke stručnosti pronesl téměř minutový monolog, Táňa Fischerová varovala, že z nás dělají gubernii Číny a prezident Zeman se tu chová jako gubernátor. Zlatý hřeb ovšem zatloukl hudebník Šimon Ornest, který své přání k výročí státnosti zveršoval: „Co je nejvyšší meta? Když ti mentál nedá metál.“

Byla to narážka na kauzu s neuděleným vyznamenáním Jiřímu Bradymu. Ten, společně se svým synovcem a ministrem kultury, prošel špalírem „osobností“ až na proslulou Krausovu pohovku, kde posléze odpovídal na dotazy. Celá věc dostala další rozměr, když televize show v původně avizovaném termínu navzdory mimořádnému natěšení všech zúčastněných neodvysílala. Křičelo se o cenzuře, Jan Kraus se oháněl svou smlouvou, a když s jednodenním zpožděním byla show odvysílána, zjistilo se, že jediným, kdo vystřihuje nepohodlné názory, je sám tvůrce pořadu.

Osobnosti u Krause: Když ti mentál nedá metál

V prosinci se ohlásilo téma, které bude českou politikou hýbat celý následující rok – druhé přímé prezidentské volby v lednu 2018. Po minulém úspěchu Miloše Zemana dnes jeho oponenti nechtějí nic podcenit, a proto prostřednictvím Kroměřížské výzvy organizují výběrové řízení na dokonalého kandidáta, který by Zemana mohl porazit.

Iniciativa, za kterou stojí zejména Michael Kocáb, v prosinci představila veřejnosti svou činnost videoklipem, na kterém nasazuje trojici malých roztomilých dětí, které se kameře svěří, že by si přály prezidenta, který bude pomáhat lidem a říkat pravdu. Na dotaz, zda je ten současný takový, se děti tváří rozpačitě, smějí se, až poslední chlapeček, který předtím chtěl od prezidenta pravdomluvnost, kategoricky zavrtí hlavou.

Následuje přehlídka kandidátů, představovaných různými občany. Bodrou veřejnost zastupuje hokejový fanoušek podporující Jaromíra Jágra, jiný zase chce Marka Ebena, protože jeho jméno vyslovované pozpátku znamená „nebe“. Hned na úvod nám ale babička před kostelem vysvětlí, že máme zvolit „někoho, kdo je pravdomluvný a káže lásku“, přičemž v ruce třímá obrázek Tomáše Halíka.

Tím však video nekončí. Lidem je vysvětleno, že zorganizování primárek něco stojí a aby se organizátoři nemuseli zavazovat bohatým oligarchům, hodlají na to vybrat po drobných od lidu. Konkrétně se jedná o milion korun, za který prý lidé dostanou „prezidenta, na kterého budeme hrdí“. Nezbývá než dodat, že před Vánocemi přišla Kroměřížská výzva s dalším videem, tentokrát děkovným. Na story o dokonalém prezidentovi prý již dokázala od občanů vybrat přes 330 tisíc korun.

Kroměřížská výzva: Dejte nám milion a mi vám najdeme důstojného prezidenta