Iniciativa Dárek pro Putina, která vyhlásila sbírku na nákup rakety pro ukrajinskou armádu, výslovně zdůraznila, že střela může doletět až do Moskvy či Petrohradu. Češi jako jediný národ na světě se dobrovolně skládají na raketu, která doletí do Moskvy. Dá se to ještě vysvětlit zamindrákovaností? Útočná zbraň, na jejíž pořízení se během rekordně krátké doby vybralo přes dvanáct milionů korun, byla symbolicky pojmenována po zesnulé Daně Drábové. Je to něco tak zvláštního, že si to zaslouží pozornost i po dvou týdnech. Tím spíše, že od této doby se nic pozoruhodného neudálo.

Reakce na zmíněnou iniciativu jsou různé. Někteří upozorňují na problémy Ukrajiny s výrobou podobné zbraně, jiní na problémy, jímž čelí případný výrobce údajně vyšetřovaný protikorupčním úřadem. Takové věci se těžko potvrzují, anebo vyvracejí.

Jiné věci ověřit lze, přesto ale zůstávají neuvěřitelné. Například tvrzení mluvčích zmíněné iniciativy, že si Dana Drábová přála, aby po ní byla pojmenována nějaká zbraň. Je těžko uvěřit, že by jakákoliv žena mohla mít tak zvrhlé přání. Ženství vždy bylo, je a mělo by být symbolem života, nikoliv zabíjení. Tato tradice ženy chránila a dosud chrání. Proč by se muži měli chovat jako gentlemani, jestliže se z ženství stane symbol dálkově naváděných zbraňových systémů?

Zaráží provokativnost celé akce v době, kdy začíná být dokonce už i některým přemýšlivějším politikům zřejmé, že situace na Ukrajině nemá vojenské řešení. Co bychom si asi mysleli, jestliže by v Rusku začali recipročně vybírat peníze na raketu, která doletí do Prahy? Pokud by byli hodně škodolibí, pojmenovali by ji třeba Maršál Koněv. Nebrali bychom to jako ubohou provokaci nepříliš chytrých lidí?