Kamarádi televizních obrazovek byla kdysi lidová přezdívka pro jednu country kapelu. Bylo to ještě za onoho času, kdy na obrazovkách v obývácích tuzemských diváků blikaly jen dva programy bývalé Československé televize, přičemž podle názorů řady pamětníků se na mnohé ty pořady z tehdejší nabídky ještě dalo dívat – na rozdíl od většiny těch současných pořadů z nabídky nyní trojnásobného počtu programů dnešní ČT ve století již druhé generace digitálně terestrické páry. No a tahle soudobá ČT už má pochopitelně také ty své kamarády televizních obrazovek, a to nejen v takzvaném show bizu, ale i mezi hosty svých publicistických relací – například mezi spřátelenými politology, novináři a dalšími oblíbenci. Ale i mezi politiky. 

 

 

To v oněch časech ještě nebývalo. Tehdy se politici jen mihli v záběrech z hlavních zpráv na pár vteřin. A podobně i v publicistice. Oni to tehdy totiž ti politici nepotřebovali. Kádry tehdejší vedoucí strany tady rozhodovaly o všem – od obsahu programů ČsT, až po výsledky voleb. Zatímco dnešní vlajková loď zpráv a publicistiky ČT 24 vysílá přímé přenosy a záznamy i přímo z jednání Poslanecké sněmovny, i ze Senátu, a politiků mají diváci plné obrazovky i v dalších pořadech na ČT 1 i jinde. Takže je jasné, že politikům parlamentních stran záleží na tom, aby utrhli co nejvíc prostoru a času na televizních obrazovkách jenom pro sebe, pro své selfpromo, popularitu, a potažmo i pro volební body. A leckdo z nich pro to udělá ledacos. Pochopitelně. Taková už je dneska doba. A kdo z politických sil má v ČT svůj vliv, ten o něj pochopitelně nechce přijít, nechce v tom směru ani oslabit, ale naopak chce co nejvíc posílit – a být hlavním kamarádem televizních obrazovek. Za ta dlouhá léta, co se kolem zmíněných prostředí pohybuji, už o tom vím své. Z té dnešní mladé generace málokdo může mít takovou osobní zkušenost, včetně možnosti srovnání z různých dob a prostředí. A tak je dobré podělit se alespoň o úhel pohledu.