Svoboda zmiňuje, že pomine-li případ mezinárodně nesamostatného Grónska, tak je to poprvé v dějinách, co opouští stát systém evropské spolupráce. Shrnul, že členství Spojeného království trvalo v EU 47 let a jeden měsíc. „UK vstupovalo jako ekonomicky rozvrácená země a vstupovala natřikrát: dokud žil Charles de Gaulle, měla Velká Británie dveře do Evropských společenství zavřeny. Nyní ale z ekonomického pohledu odchází pátá nejsilnější země světa podle síly měny a šestá podle parity kupní síly, ale také druhá největší ekonomika Evropy po Německu,“ poukázal na ekonomickou ztrátu EU.
„Zda se z nich poučí Britové, je jejich věc: ony emoce, lži, rozdělená společnost a rozvrácené vztahy mezi lidmi, ale i totální amatérismus (přesto ‚vítězných‘) brexitýrů včele s Johnsonem a vliv Ruska či dalších – to je dostatek látky pro ty, kdo to s Británií myslejí doopravdy vážně,“ píše k průběhu brexitu s poukazem na jeho možné příčiny.
Důležité však má podle něj být, abychom se poučili z brexitu my v Evropské unii. Táže se, zdali se Britům mělo více ustupovat, nebo zdali se měly unijní orgány angažovat v kampani proti brexitu. „Existují nějaké ideologické postoje EU, které mohou znechutit pragmaticky uvažující státníky do té míry, že ekonomická výhodnost členství v EU se pak jeví jako druhořadá (vše se nedá vyčíslit v penězích)? Někdy se uvádí bruselská byrokracie,“ píše. Doplňuje však, že Britové „jsou na vymýšlení nesmyslných papírů daleko lepší“.
Svoboda chápe brexit mimo jiné jako „generační test“. Členství v EU prý u nás bereme jako samozřejmost. „V Česku mám dokonce dojem, jako bychom naším členstvím v EU ostatním prokazovali milost,“ přiložil. Tento test má podle bývalého europoslance odpovědět na otázky, zdali členství v EU pro daný stát „to nejlepší“, zdali platí, že „v jednotě je síla“ a princip „množstevní slevy“. Tedy zdali největší „hráči“ dostávají ty nejlepší podmínky.
„Je členství v EU to nejlepší, co může stát potkat? Můžete namítnout, že Švýcarsko či Norsko prosperují i s omezeným vztahem k EU. Švýcarsko má neutralitu a banky, Norsko má rybolov a ropu jako důvody k nečlenství v EU. Co podobného má Británie? Zatím finanční služby? A co podobného máme my? Je pro nás suverenita romantický národovecký pojem, anebo si realisticky uvědomujeme vlastní závislost na energiích, obranné spolupráci a zapojení do globalizované ekonomiky či ekologických aktivit, což vše dává pojmu sdílené unijní suverenity reálný obsah?“ ptá se dále.
Fotogalerie: - Senát o brexitu
K jednotě poukazuje, že sedmadvacítka evropských zemí ji při sjednávání dohody o vystoupení Spojeného království ukázala. Podobnou jednotu podle něj budeme potřebovat i nyní při sjednávání nového vztahu s UK.
A k poslednímu bodu o velikosti píše, že jednání o obchodních dohodách UK se zbytkem světa a srovnání jejich podmínek s obdobnými unijní smlouvami případnou výhodu většího celku ukážou.
„Je dobré, že tento generační test proběhne na tak velkém státu, jakým je Spojené království: výsledky budou průkazné. UK je země, kterou nikdo nemůže ignorovat ani mimo EU, zatímco malý stát by leckterý globální koncern mohl prostě škrtnout ze svých obchodních strategií,“ poukazuje.
Fotogalerie: - Vlajka EU v plamenech
Závěrem pak Svoboda dodává, že si myslí, že bude chtít Británie do Evropské unie opět přistoupit. „Pokud to dopadne tak, jak si myslím, tak si snad jednoho dne Britové přečtou i poslední větu čl. 50 Smlouvy o EU, který mimochodem navrhl Brit John Kerr: ‚Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku 49,‘ tedy že dveře do EU jsou otevřeny za obvyklých podmínek,“ naznačil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak
