Rozhovor natáčel rozhlas v hotelu Džbán, který Zifčák provozuje. Redaktorovi Petru Dudkovi prozradil, že s podnikáním musel v roce 1990 začít, protože nikde nemohl sehnat zaměstnání. Nyní sám zaměstnává asi deset lidí, včetně vlastní rodiny.

Zifčák je přesvědčen, že kdyby komunisté nechtěli, tak by v bývalém Československu žádná revoluce nebyla. „KSČ měla v rukou policii, armádu, Lidové milice,“ argumentoval.

Vedle oficiální opozice existovala i neoficiální

Podle něj tehdy existovaly scénáře, jak má společenská změna proběhnout. Zifčák vysvětlil, že vedle oficiální opozice, jakou byla například Charta 77, existovala v tehdejším Československu i neoficiální opozice, která byla založena a řízena Státní bezpečností (StB).

V březnu 1989 získal Ludvík Zifčák novou identitu jako student Vysoké školy báňské Milan Růžička, který byl zaměstnancem Kamenouhelných dolů v Kladně, jeho skutečným zaměstnavatelem pochopitelně zůstala StB. Zifčák se jako Růžička stal členem Nezávislého studentského sdružení, které připravovalo na 17. listopad 1989 demonstraci na Albertově a akce s ní související.

Cílem prý bylo dostat lidi z Charty 77 k předání moci

Cílem Nezávislého studentského sdružení prý bylo navázat kontakty s předními činiteli tehdejší opozice, tedy s Chartou 77. Lidé z Charty 77 se měli podle Zifčáka dostat do popředí a podílet se na předání moci.