Philip Giraldi uvádí, že před několika týdny se setkal s delegací ukrajinských poslanců a vládních úředníků. Snažil se jim vysvětlit, proč se mnozí Američané obávají poskytnout jim v rámci vojenské pomoci smrtící zbraně. „Říkal jsem jim,“ uvádí Giraldi, „že Washington cítí sympatie k aspiracím Ukrajiny, ale Rusko je, na druhé straně, jedinou zemí na světě, která je schopná napadnout a zničit Spojené státy.“ V této souvislosti zmínil negativní vnímání vojenských akcí Spojených států v zahraničí, které nabraly na intenzitě po roce 2001. S každou takovou operací se vytváří nové problémy, spojené se zvyšující se nestabilitou a terorismem, čehož jsme byli svědky v případě Libye, Iráku i Sýrie.
V rámci diskuze s ukrajinskými poslanci dále upozorňoval na to, že Spojené státy nechtějí rozpoutat novou studenou válku. „Místo toho děláme vše možné i nemožné pro to, aby došlo ke sblížení mezi Moskvou a Kyjevem.“ Snažil se jim naznačit, že poskytování zbraní a další vojenské podpory by pouze způsobilo další eskalaci napětí. Ničemu z toho však Ukrajinci nechtěli rozumět. Zastávají názor, že Rusko se snaží oživit Sovětský svaz a hodlá svoji agresi rozšířit na Pobaltí a Polsko. Proto je prý nutné zastavit diktátora Vladimira Putina co nejdříve.
Který z těchto politiků je pro vás přijatelnější?Anketa
Poukazovali rovněž na historickou analogii s Hitlerovým vpádem do Československa, konferencí v Mnichově a rozdělením Polska v roce 1939. Když se jich ptal, co by Spojené státy získaly tím, kdyby se aktivně vložily do probíhající konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, tak mu odpověděli, že by Washington získal v Ukrajině věrného přítele, který bude sloužit jako záštita proti další ruské expanzi. Vysvětloval jim, že Rusko nemá ekonomické ani vojenské prostředky potřebné k ovládnutí východní Evropy a že ruské ambice sahají jen k určení hranic sféry vlivu. Hovořil také o Krymu, který byl v letech 1783 až 1954 součástí Ruska i SSSR a je pro dnešní Rusko životně důležitý vzhledem k Černomořské flotile.
Argumentoval rovněž tím, že Rusko je nebezpečné pouze za situace, kdy bude Spojenými státy tlačeno do kouta. Je navíc americkým zájmem, aby se Rusko chovalo zodpovědně a pomáhalo řešit problémy na Blízkém východě spojené s terorismem. „Shodli jsme se alespoň na tom, že Ukrajinci mají právo vybrat si vládu dle svého gusta a stejně tak mají právo bránit se proti vnějšímu nepříteli. My Američané můžeme s Ukrajinci jistě sympatizovat, ale není úkolem Washingtonu napravovat svět či šířit po celé planetě demokracii,“ uvedl Giraldi.
„Vyjádřit se musím také k 70. výročí konce druhé světové války, jehož oslavy v Moskvě bojkotovala drtivá většina západních vůdců. Nevím, do jaké míry má Obama nějaké znalosti o historii 20. století, ale právě Rusové byli těmi, kdo nejvíce napomohli k porážce nacistického Německa. Za války ztratili 27 milionů obyvatel. Bylo by tedy vůči těmto obětem uctivé a správné, kdyby Obama a Kerry do Moskvy přijeli. Vedle toho by to jistě přineslo pozitivní výsledek i pro Ukrajinu. Americký prezident se však, v rámci trestání Putina, rozhodl raději zůstat doma. Myslím, že to bylo špatné rozhodnutí, které ukázalo, jak moc je ovlivněn náměstkyní ministra zahraničí Victorii Nulandovou a dalšími neokonzervativci.“
Zmínil také svůj názor na Transatlantické obchodní a investiční partnerství, které Bílý dům v poslední době tak vehementně prosazuje. Tato dohoda prý může být dobrá pro byznys, ale ne už tak pro americké pracující. „Ale co mě na ní znepokojuje nejvíce, je Obamovo vysvětlení, proč by měla být podepsána. Americký prezident uvedl, že dohoda je nutná, protože bez ní budou pravidla diktovat Číňané,“ vysvětluje Philip Giraldi. „Strach ze ‚žlutého nebezpečí‘ může být odůvodnitelný. Není však příliš pravděpodobné, že by mohla Čína se svými vnitřními problémy usilovat o ovládnutí Pacifiku. V takovém případě by totiž čelila rozhodnému odporu ze strany Japonska, Vietnamu, Koreje, Filipín a dalších států v regionu. Nejhorší na celé věci ovšem je, že si Obama myslí, že on bude schopen určovat pravidla.“
Giraldi dodává: „A konečně se dostávám k dalšímu klíčovému tématu, kterým je Írán. Prezident Obama tvrdí, že se usilovně snaží dosáhnout s Íránem dohody o omezení jeho jaderného programu. Pokud tomu tak skutečně je, tak proč se snaží této dohodě stále házet klacky pod nohy? V rozhovoru pro jeden arabský deník Obama řekl, že Teherán podporuje terorismus. Konkrétně uvedl, že podporuje Asadův režim v Sýrii, Hizballáh v Libanonu a Hamás v Gaze. Já do jisté míry chápu, že byl rozhovor načasován tak, aby uklidnil americké přátele v Perském zálivu. Jeho načasování však bylo mimořádně nešťastné.“
Podivný vztah k Rusku, Číně i Íránu ukazuje zásadní nedostatky v americké zahraniční politice, myslí si Philip Giraldi. Spojené státy by měly respektovat Rusko a uznat, že Čína je sice konkurent, ale nikoli nepřítel. V neposlední řadě by USA měly uznat, že je nutné se konečně dohodnout s Íránem. „Člověk se musí divit tomu, jakými poradci se prezident Obama obklopuje, když nedokáže pochopit význam Ruska, trvá na ‚určování pravidel‘ v Asii a Írán nazývá teroristickým státem.“ A dále radí: „Pokud nás uplynulých patnáct let něco naučilo, tak je to skutečnost, že působení Washingtonu v roli mezinárodního arbitra prostě nefunguje. Obama by si to měl uvědomit dříve, než se na scénu dostane Hillary Clintonová či Jeb Bush a vše se ještě zhorší.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
