Zatímco v minulosti se jezdilo přes hranice pro levnější potraviny nebo palivo, dnes Češi míří do Německa a Rakouska pro alkohol. Vyplatí se to – rozdíl v ceně je znatelný, zejména u lihovin. Spotřební daň na tvrdý alkohol je totiž v České republice o 20 až 30 procent vyšší než v okolních státech. A protože se alkohol nezkazí a má dlouhou trvanlivost, mnoho lidí si ho přiveze větší množství „do zásoby“.
Tento nový spotřebitelský trend potvrzují i výrobci. Vizovická likérka R. JELÍNEK se více než dvě desetiletí marně snažila prosadit v německých řetězcích. Paradoxně až vlivem české daňové politiky se jí to nedávno podařilo – na základě zájmu českých zákazníků nakupujících v Německu.
„Po pětadvaceti letech se nám konečně podařilo dostat do největšího německého řetězce. Sami si nás zavolali, protože lidé z Česka se po našich výrobcích v příhraničních prodejnách opakovaně ptali,“ popisuje Pavel Dvořáček, generální ředitel likérky. Ačkoliv pro firmu jde o obchodní úspěch, pro stát je to ztráta – nejen na spotřební dani, ale také na DPH. Jinými slovy: zdanění alkoholu v Česku dnes živí zahraniční státní rozpočty.
Podle Unie výrobců a dovozců lihovin ČR (UVDL) je situace alarmující. Spotřební daň na lihoviny byla od roku 2020 zvýšena o 44 procent, ale výnosy vzrostly pouze o 8,8 procenta. Co to znamená? Že stát sice zvyšuje sazbu, ale reálné příjmy nerostou. Stále stejná spotřeba se totiž přesouvá tam, kde je alkohol levnější – do zahraničí nebo na černý trh.
Jakou funkci by si zasloužil Petr Fiala po konci v úřadu předsedy vlády?Anketa
Zásadní problém leží také i ve zjevné daňové nerovnováze mezi jednotlivými druhy alkoholických nápojů. Lihoviny tvoří jen 28 procent celkové spotřeby alkoholu, ale podílejí se na více než 60 procentech výběru spotřební daně. Porce alkoholu přitom obsahují podobné množství etanolu – půllitr desetistupňového piva má přibližně 16 gramů alkoholu a nese spotřební daň 1,60 Kč. Dvě deci vína obsahují asi 19 gramů alkoholu, ale nejsou zatíženy žádnou spotřební daní. A panák lihoviny, tedy 0,04 litru, obsahuje 13 gramů alkoholu, přičemž nese daň 6,25 Kč.
Jinými slovy: pivo je zdaněno čtyřikrát méně než destilát, víno dokonce vůbec. Přesto se politická pozornost zaměřuje výhradně na lihoviny.
„Stát tím vytváří dojem, že existuje dobrý a špatný alkohol. To je nejen nelogické, ale i nebezpečné. Pokud lidé chtějí levnější alkohol, vždy si ho najdou – buď za hranicemi, nebo na nelegálním trhu,“ dodává Darebník.
Podle Darebníka je současná situace ekonomicky i společensky neudržitelná. Z daňového hlediska stát prodělává. Z pohledu výrobců a dovozců se jedná o nespravedlivou zátěž, která zvýhodňuje nelegální trh a zahraniční konkurenci. A ze spotřebitelského hlediska? Ti prostě volí racionální cestu – tam, kde za své peníze dostanou víc.
Zároveň se zvýšení spotřební daně na lihoviny často obhajuje jako nástroj ke snižování rizikového pití. Odborníci ale varují, že bez skutečné prevence a systémového přístupu daňové navyšování nevede ke snížení škod, ale pouze k přesunu problému. „Nemá smysl řešit zákazy a další restrikce, pokud nebudeme řešit prevenci. Problém České republiky není tolik v samotných zákonech, ale ve vymahatelnosti a v podfinancované prevenci,“ upozornil v nedávném rozhovoru profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK.
Stejně tak Jindřich Vobořil, bývalý národní protidrogový koordinátor, zdůrazňuje, že represivní přístup nefunguje ani u alkoholu. „Představa světa bez závislostí není realistická. Stát musí snižovat škody – kvalitou, regulací a dostupnou pomocí, ne jen zvyšováním daní,“ říká. Podle něj jsou paradoxem situace, kdy se stát soustředí na tvrdou daňovou a regulační politiku u lihovin, ale ignoruje například rostoucí konzumaci méně zdaněných či neregulovaných návykových látek, jako jsou léky nebo konopné deriváty.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
