Svůj článek zveřejnil na webových stránkách www.stopcirkevnimrestitucim.cz, které se prezentují jako virtuální informační základna pro všechny, kteří nesouhlasí s aktuální podobou církevních restitucí.
Vývoj po roce 1989
Po přijetí výčtového zákona ohledně církevních restitucí v roce 1991 někteří představitelé římskokatolické církve, včetně kardinála Tomáška, prohlašovali, že nic dalšího nárokovat nebudou. To se však brzy změnilo. Některé návrhy začaly vyplouvat a římskokatoličtí představitelé se tehdy objevovali ve veřejnoprávní televizi a účastnili se politických debat.
Vůči tomu se ohradil Václav Klaus, tehdy jako premiér. Klaus prý prohlásil, že Katolická církev začíná hrát roli, která je naprosto neadekvátní jejímu postavení v této zemi. Od té doby začalo narůstat napětí zejména mezi ODS a římskokatolickou církví. ODS odmítala podporovat další církevní restituce a kardinál Vlk kritizoval Klause, že ekonomické zájmy staví nad duchovní hodnoty.
Kardinál Vlk nakonec požádal ministra vnitra Jana Rumla za intervenci. Události, které se staly v roce 1997 vedly k pádu kabinetu a vlády se ujal úřednický kabinet Josefa Tošenovského. Jeho vláda pak začala bez schválení sněmovnou vydávat majetek římskokatolické církvi. Tehdy podala spisovatelka Lenka Procházková za toto počínání na premiéra Tošenovského trestní oznámení.
Nově vzniknuvší vláda pod vedením Miloše Zemana pak byla ustavena poprvé od roku 1990 bez lidovců. Resort církví přešel do odpovědnosti tehdejšího ministra za ČSSD Pavla Dostála, který čelil vytrvalé kritice od kardinála Miloslava Vlka.
K situaci se vyjádřil i nynější předseda Ústavního soudu a tehdejší vicepremiér Pavel Rychetský, který sdělil, že církev nemá na restituce právní nárok a záleží na vládě, jaký majetek jí dá do užívání.
Biskup Apoštolské církve byl proti
Koncem roku 2000 se poprvé objevil návrh na vytvoření společného fondu zejména z majetku, nárokovaném římskokatolickou církví, ze kterého by byly financovány i ostatní církve. "Jasně však proti němu vystoupil biskup Apoštolské církve Rudolf Bubik a k němu se přidali představitelé dalších církví, jmenovitě husitů, pravoslavných a starokatolíků, což činilo zhruba 40 % členské základny účastnických církví," popisuje Franc.
Politici naklonění římskokatolickým požadavkům se však prý nehodlali vzdát. Další návrhy předkládal například Cyril Svoboda. Apoštolská církev se ještě po roce 2000 distancovala od postoje, že je potřeba vydobýt římskokatolické církvi její majetek.
Zvrat na církevní a politické scéně po roce 2007
"Do roku 2007 stály proti restitucím v podobě návrhů předkládaných církvemi resp. římskokatolickou církví za vydatné podpory ERC (Ekumenické rady církví), dva faktory. Jedním z nich byl prezident Václav Klaus a stále ještě, alespoň z části, opoziční, či vládnoucí ODS a druhým – na straně církví – byl biskup Rudolf Bubik, resp. Apoštolská církev," popisuje události Franc.
V roce 2008 však došlo ke změně, která otevřela cestu k přijetí zákona o majetkovém narovnání s církvemi. Církve byly náhle jednotné a Václav Klaus přislíbil nestát požadavkům římskokatolické církve v cestě.
Co se skutečně stalo a zapříčinilo změnu postoje, o tom prý lze jen spekulovat. V této době proti tomu sám Aleš Franc vystoupil a následně byl exkomunikován jako "pohan a publikán".
"Co se však stalo s Václavem Klausem? Své kritické vyjádření k restitucím a Konkordátu před svojí druhou volbou prezidentem v roce 2008, kdy potřeboval podporu lidovců, zřejmě přehodnotil," domnívá se Franc.
"Podotýkám, že v tomto článku neřeším právní ani historické aspekty opodstatnění tzv. církevních restitucí. Snažil jsem se poskytnout jen zlomek toho, čeho jsem byl svědkem, co jsem slyšel a viděl. Navíc ani Apoštolské církvi, ale ani například baptistům nebo evangelíkům (podle slov jejich bývalých představitelů) nebylo odcizeno to, co je jim nyní nahrazováno," píše Franc.
A uzavírá slovy: "Pokud budou poslanci chtít potrestat české církve, mohou to udělat tím, že pro návrh zákona zvednou ruku. A pokud pan prezident bude chtít potrestat český národ, nechť zákon podepíše."
Psali jsme:
autor: adr
