„My jsme s nimi protestovali už před léty, jak se na Letné sešly stovky tisíc lidí. To byla nálada. Všichni nadšení a svorní. To bude potřebovat zopakovat,“ vyprávěl starší pán desetihlavému hloučku skoro jako dědeček pohádku vnoučatům na dobrou noc...
Magické chvilky
Mluvil o demonstraci organizace Milion chvilek pro demokracii v roce 2019 s názvem „Je to na nás!“, které se zúčastnilo přibližně 250 000 lidí. Největší v historii samostatného Česka. „No, a koho jsi volil,“ zeptala se ho jedna z naslouchajících. „Nestihli jsme to, byli jsme pryč,“ odvětil. „No vidíš, takže kvůli vám vyhráli motorističtí fašouni a my musíme zase demonstrovat,“ vyčetla mu. Tak tohle jsem zažil už cestou na shromáždění Česko není na prodej!.
Spolek Milion chvilek pro demokracii slaví osm let existence a má v Česku pro některé opravdu téměř magickou moc. Je asi nejznámějším tuzemským aktivistickým sdružením, byl o něm natočen dokument a zlé jazyky ho celkem opakovaně olizují. Pravdou je, že spolek straní politikům bývalé vládní „pětikolky“, kdežto Andrej Babiš je pro něj jako rudý hadr pro býka. Vzpomeňme na chování spolku ohledně ministrů spravedlnosti Benešové a Blažka. A proto už před volbami vytáhl na další „křížovou výpravu za demokracii“, a to se staronovým předsedou a neúspěšným politikem projektu Lidé PRO Mikulášem Minářem. Volby dopadly, jak dopadly, Babiš už zase bude vládnout, a na demonstraci se z něj stal tudíž největší terč.
Babiš do žaláře
Už jen probírka některých transparentů je zřejmý důkaz. „Kriminálníci rozumí jenom kriminálu“ stojí napsáno na jednom transparentu s fotkami Babiše a Okamury. Další o tom, že přichází vláda střetu zájmů, rasistů a fašistů. A nakonec jeden multikulturně nekorektní: „A nezapomeňte! V naší zemi mají všichni nehodní páni – nejen Slovák, Japonec či Turek všechna (Místo vězení malůvka vchodu do žaláře, pozn. red.) otevřená!“ Mezitím Minář zmínil Masarykův výrok: „Tož, tu demokracii už máme, a teď ještě nějaké ty demokraty.“ Prý abychom byli demokraty, musíme bojovat proti lži, strachu a lhostejnosti. „To nás všechny spojuje. Proto je nám ctí být na plném Staroměstském náměstí s lidmi, jako jste vy,“ dodal. Oproti předchozím letům lépe „vystajlovaný“ a s ocáskem na hlavě.
Když poděkoval prezidentovi Petru Pavlovi za postoj ohledně Babiše a vlády, omluvil jeho komunistickou minulost tím, že nikdo z nás předem neví, do jaké doby se narodí, ale Pavel své chyby z minulosti současnou prací a postojem prý už mnohonásobně napravil. Načež část davu spustila: „Ať žije Havel“, druhá: „Ať žije Pavel.“ Dále se lidé z „chvilek“ vyjádřili tak, že nepopírají výsledky voleb, jen nesouhlasí s lidmi, kteří budou vládnout.
Na Minářově buzerplace
„Vítěz voleb se může rozhodnout pustit do vlády nejen ruský vliv, ale i lidi, kteří posílají studenty do pecí, masové střelby vydávají za úklid a pokusy o vraždu Romů za polepšující okolnost. Je to jeho právo, ale pokud se něco takového děje, tak my jako občané k tomu mlčet a přihlížet nesmíme. Pokud někdo zneužívá moc a ničí zemi, tak máme všichni občanské právo se v kritickou chvíli ozvat a pojmenovat nepravosti,“ sdělil nejspíš Lukáš Hilpert, donedávna předseda „chvilkařů“. Na pódiu také vystoupil někdejší předseda Senátu Petr Pithart. Lidé se stářím většinou zklidňují, kdežto s ním je to naopak. Ze vždy rozvážného až nerozhodného politika se s holí v ruce stal téměř revolucionář, který vyčetl davu, že chodit na demonstrace je málo, protože volby se tím nevyhrají.
Dost často se organizátoři výzvami snažili přeskupit dav, například od Staroměstské radnice blíže k chrámu Matky Boží před Týnem, aby se prý na sebe tak netlačili. Jednomu demonstrantovi také nakázali zasunout transparent, ať je lépe vidět. Trochu jako na buzerplace. A pak mi jeden fotograf vysvětlil důvod těchhle hrátek „škatulata, škatulata, hejbejte se“. Dost promyšlené marketingové chování. „To dělají proto, aby byl na fotkách a videích vidět zaplněný Staromák,“ řekl mi. Už jen díky umístění pódia ho zaplnit nešlo, ale od pěti do deseti tisíc hlav tam tentokrát přišlo.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský







