Německá mediální společnost Deutsche Welle upozornila na videohovor mezi Čínou a Evropskou unií. Schůzka navazuje na čínsko-unijní summit, který se měl původně uskutečnit v saském Lipsku a mělo se jednat o pomyslný vrchol německého předsednictví Evropské unie. Německo se totiž od prvního července stalo předsedajícím státem Evropské unie. Koronavirus však vzájemné setkání omezil na videohovor. Během schůzky se podařilo podepsat smlouvu o ochraně tradičních potravinářských a zemědělských produktů, které jsou typické pro jednotlivé země. Dohoda byla předjednána již v listopadu.
Celý článek Deustche Welle ZDE:
Evropská unie je největším obchodním partnerem Číny. Každý den se jedná o obchod v hodnotě miliardy eur. Čína je zase druhým největším obchodním partnerem Evropské unie. Největším partnerem jsou Spojené státy.
Kromě této smlouvy, která by měla zamezit producentům kupříkladu ze Spojených států, Austrálie či Nového Zélandu, aby do Číny dováželi typické evropské produkty, se jednalo i o investiční dohodě. O té se jedná již šestým rokem, avšak bude se o ní nejspíše jednat ještě o něco déle.
„Během posledních 15 let Čína ekonomicky velmi posílila, to znamená, že poptávka po vzájemných rovných podmínkách – je dnes samozřejmě velmi oprávněná,“ pronesla německá kancléřka Angela Merkelová během virtuální tiskové konference. „Čína nás musí přesvědčit o tom, že se vyplatí mít investiční dohodu,“ pronesla šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen. „Výrazné zapojení Číny je zásadní, pokud máme prosazovat evropské hospodářské zájmy, chránit naše klima a bránit základní hodnoty a práva. S přístupem na čínský trh to myslíme opravdu vážně,“ dodala. Kromě výše zmíněného stojí v cestě investiční dohodě například státní podpora čínských firem.
Fotogalerie: - Křest rumem
Představitelé Evropské unie se snaží o umožnění přístupu do Sin-ťiangu, kde Čína dle Deustche Welle drží přibližně milion Ujgurů v internačních táborech kvůli náboženskému přesvědčení. Čínská strana tvrdí, že tábory údajně slouží pro boj s extrémismem.
„Znovu jsme zopakovali své znepokojení nad čínským zacházením s menšinami v Sin-ťiangu a Tibetu,“ pověděl předseda Evropské rady Charles Michel. „Požádali jsme o nezávislé pozorovatele do Sin-ťiangu a vyzvali jsme k propuštění svévolně zadrženého švédského občana Gui Minhai a dvou kanadských občanů,“ dodal.
„Dnes tu máme čtyři zásadní témata. Klimatickou změnu, ekonomické a obchodní otázky, mezinárodní vztahy a lidská práva, covid-19 a ekonomickou obnovu,“ sdělil Michel agendu summitu.
Matyáš Zrno v Konzervativních novinách okomentoval vyhrocenou debatu o Číně. Prý se během této debaty často stává, že pokud na viníka přímo nedosáhneme a nemůžeme pomoct jak Ujgurům, tak ani Hongkongu, tak si často vytvoříme náhradního viníka. Tím jsou velmi často firmy, co obchodují s Čínou. Hlavním „zlounem“ je údajně PPF Petra Kellnera, prý se však spoluviníkem může lehce stát výrobce klavírů Petrof, kterému Čína odmítla zakázku. Klavíry si nakonec odkoupil miliardář Komárek, který byl nakonec taky částí české veřejnosti kritizován kvůli tomu, že si údajně koupil levnou reklamu.
Hlavní problém je však údajně zakopaný v tom, že nikdo se nezabýval tím, že každý krok měl své následky, které leckdy mohly bolet. A bolet mohly i ekonomicky. „To neznamená, že podobné kroky nesmíme či nemáme dělat. Jen je dobré vědět, že nemůžu na někoho, jako jsou Číňané, ukázat vztyčený prostředníček a čekat, že to projde jen tak. Prostě nosíme oblečení z Číny, píšeme na počítačích vyrobených v Číně, telefonujeme z čínských mobilů. Tisíce českých výrobků má čínské komponenty. Jde to nahradit?“ tázal se Zrno. Prý nejde, a pokud ano, tak to bude velmi dlouhý proces. Na tomto procesu navíc dle něj nikdo nepracuje.
Celý komentář Matyáše Zrna ZDE:
Návštěva Tchaj-wanu by mohla vypadat jinak, pokud by se jednalo o součást širší propracované strategie, jak zabránit nezdravé závislosti na Číně. To však prý vyžaduje pragmatický a racionální přístup, který by nás v rámci mezinárodních vztahů dovedl k obraně vlastních zájmů. „Vyžaduje to širší koalici, nevyhnutelně vedenou Spojenými státy (takže, bojovníci proti Číně, chce to překousnout, že Trump je fuj), a vyžaduje to sílu. Sílu ekonomickou, vojenskou i sílu přesvědčení a odhodlání,“ myslí si Matyáš Zrno. Ten dále citoval amerického ekonoma Davida P. Goldmana, dle kterého máme obchodovat a jednat s Čínou z pozice síly. Čína prý respektuje sílu a sílou jsou primárně myšleny inovace v kritických technologických sektorech.
Abychom však byli konkurenceschopní, tak je prý třeba nelikvidovat vlastní průmysl kvůli sodovkovému plynu. Navíc pokud bychom kvůli oxidu uhličitému přestali vyrábět ocel a odkupovali ji právě v Číně, tak pokud by jednoho dne došlo k válce mezi Západem a Čínou, tak co bychom potom mohli dělat. „Tanky postavíme z nějakých ekologicky šetrných surovin a pohánět je budeme solárními panely?“ zeptal se komentátor.
Kromě ničení vlastního průmyslu bude prý třeba předělat zákoník práce či omezit byrokratickou zátěž podnikatelů. „Vyžaduje to dramaticky více pracovat na poli vědy a výzkumu, aby Huawei nebyla jediná firma, co je schopná za rozumné peníze postavit síť 5G. To chce ale pragmatický přístup. Jak to popisoval Goldman: ‚Znamenalo by to daňové úlevy, nějaké dotace na rozvoj. Museli byste přivést šéfy těchto velkých společností do Bílého domu a zeptat se jich co potřebují, aby se to podařilo‘.
Fotogalerie: - Průvodci volají S.O.S.
A Goldman vzpomíná, že v době, kdy radil Reaganově administrativě, šlo na výzkum a rozvoj 300 miliard dolarů, díky čemuž Spojené státy získaly dramatický náskok před Sovětským svazem. Američané vyvinuli displeje, optické sítě, polovodiče… Každou komponentu digitální ekonomiky. Něco podobného potřebujeme i v Evropě. Ale ať se dívám, jak se dívám, nic z toho neregistruji. Jenže dokud si v Evropě budeme sekat státní dluhy jako doposud, k tomu snít o čtyřdenním pracovním týdnu, lít miliardy do boje s větrnými mlýny, pardon globálním oteplováním, a likvidovat i to málo z průmyslu, kde jsme ještě na špičce (automobily), můžou se Číňané jen smát,“ popsal Zrno.
Pokud bychom se chtěli postavit Číně, tak je prý třeba počítat s tím, že je nutné se spojit i s ďáblem. Stejně to prý bylo za Nixona, který se spojil s Čínou proti Sovětskému svazu. Prakticky to pak znamená například to, že pokud je člověk proti Číně, tak nemůže vyčítat Janu Zahradilovi, že prosazuje obchodní dohodu s Vietnamem, jelikož Vietnam byl a je historickým nepřítelem Číny.
Cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan lze prý vnímat jako sympatický výkřik do tmy, který byl údajně nutný v okamžiku, kdy nám povýšené velmocenské chování Číny nedalo jinou možnost. Nejde však prý o vyjádření promyšleného konsenzu české zahraniční politiky. Nejde však ani o konsenzus evropský. Za posledních dvacet let byl na Tchaj-wanu údajně pouze jeden předseda Senátu, a to z Belgie, který tam jel sám se svou sekretářkou. Na Tchaj-iwan jel prý bez politických ambic. Po návratu do Belgie byl prý donucen rezignovat. „To by si mohli uvědomit ti, co mávají v pondělí tibetskou vlajkou a v úterý evropskou. V tomhle jsme totiž sami,“ uzavřel Zrno.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
