„Co když je důvod Zemanova těsného vítězství (také) mnohem prostší?“ zeptal se pak následně Horáček. „Představme si obchod, kde jsou k určitému dni k mání dva nápoje: krabicové víno a destilovaná voda. Máte tři možnosti: vybrat si ten alkoholický sajrajt, nebo destilku, anebo si nekoupit ani jedno. A přesně to se ve volbách stalo: třetina lidí si ‚koupila‘ MZ, třetina JD, třetina nic,“ poznamenal Horáček. 

„Proč převážila atraktivita MZ? Protože ve víně, jakkoli mizerném, je nějaká opojnost a nějaký příběh. I destilovaná voda ukojí žízeň a můžete milionkrát oprávněně argumentovat, že pro vás a pro ostatní (a každý to podle vzdělaneckého diskurzu přece musí chápat!) je její konzumace zdravější, ale chuť a pach příběhu v ní – programově – není ani gram. Miloš Zeman vyhrál dost možná proto, že krom lecjakých škodlivin v něm chuť je, a zápachu habaděj. Ale i, jakkoli pochybný, ‚rajc‘. Nemám vůbec nic proti ‚otevřenějšímu prosazování hodnot‘, ale až nadejde další volba, musí to mít šmak. Tedy už žádnou destilovanou vodu. Jinak prohrajeme zas. A zas,“ obává se Horáček.