Skála nejdříve konstatoval, že radikální levici se v Česku nedaří a Kotrba dodal, že pokud bude levice radikální, tak se jí dařit ani nebude, protože většina české společnosti radikální být nechce. Doplnil, že Češi si zvykli politiku konzumovat, ale ne ji vytvářet. „Máme rádi, když se o nás politika stará, máme rádi tu péči, ale už nemáme moc rádi přispívat k tomu vlastním přičiněním,“ mínil analytik. Dodal, že levice také skomírá, protože není poptávka po beztřídní společnosti a takový altruismus, aby se někdo dělil o byt, auto či konto s těmi méně úspěšnými, méně inteligentními a méně pracovitými, v Česku není. Otázku, zda by přepsal svůj byt do družstva nebo na účet strany, obdržel od Kotrby pak i Skála. „Štěpáne, to vždycky je možné...“ začal Skála, ale Kotrba se bujaře rozchechtal. A dodal, že na to Skála nemusí skutečně odpovídat. Dle Kotrby právě tam spočívá psychologický počátek vztahu k levicovým idejím: „Ony se strašně dobře poslouchají, ale hůř se pro ně pracuje.“

Dále uvedl i změnu poměrů, tedy že když jediné, co je možné ztratit, jsou okovy, tak je rozhodování jednoduché. Ale pokud jde o sdílení majetku, tak si raději každý rozhoduje sám o svém. Kotrba také prohlásil, že lidem začal vyhovovat kapitalismus se sociálními rysy a podotkl, že v Česku není kapitalismus, jaký si přál Václav Klaus nebo Vlastimil Tlustý.