V rozhovoru pro Novinky.cz prezidentský kandidát nesouhlasí s tvrzením, že by byl v jeho pohledu na migrační krizi zásadní viditelný posun. V rozhovoru naopak uvádí mimo jiné, že je zcela konzistentní v postoji. Podle jeho slov je jeho „migrační rétorika“ například podobné té Mirka Topolánka – tedy apel na pomoc v zemích původu a výzva k nepřijímání každého uprchlíka. V reakci na svůj podpis výzvy „Vědci proti strachu a lhostejnosti“ říká: „Není tam žádný posun. Doporučuji každému, kdo zmiňuje Výzvu proti strachu a násilí, aby si ji nejdříve přečetl,“ říká Drahoš. Tomu výrazně oponuje Valenčík. „Nemá pravdu. A hodně nemá pravdu. Je to stylizace překračující hranice lži. Tehdejší dokument ‚Vědci proti strachu a lhostejnosti‘ byl tendenční, nevyvážený, místy až štvavý a napsaný účelově,“ kontruje proti těmto slovům Radim Valenčík na svém blogu a dodává, že tvrzení může doložit prostřednictvím své prognostické analýzy, kterou sepsal před dvěma roky s názvem „Uprchlíci probudili akademiky?“, kde podrobně analyzuje jednotlivé pasáže petice.
Původní zpráva zde.
„Jsme znepokojeni prudkým nárůstem xenofobních nálad ve společnosti a aktivitou extremistických skupin, které nemají dostatečnou protiváhu. Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí,“ píše se v petici. Zde se Valenčík neubrání komentáři v tom smyslu, že je v první řadě důležité, proč tito obyčejní lidé vlastně mají strach a zda náhodou onen strach není odůvodněný. Valenčík se také kriticky vyjadřuje k tomu, že ve výzvě není nikde napsáno, jaká konkrétně rizika z imigrace vyplývají. Proto se na svém blogu táže: „Jak se chovat k těm uprchlíkům, kteří doložitelně odmítají náboženskou toleranci, případně dokonce i naše zákony? Proč nejsou formulována alespoň v obecné rovině kritéria, na základě kterých by ve vztahu k uprchlíkům stát využíval ty nástroje moci, které má k dispozici?“
Valenčík dále namítá, že si akademici se svým kritickým myšlením přece nemohou mnoho slibovat od politiků, přičemž současně souhlasí s tím, že apel na ně nemusí být ke škodě. Reaguje tak na pasáž, která vyzývá politiky, aby nezneužívali neštěstí k získání laciných politických bodů.
Naopak pak souhlasí s pasáží, která říká, že potřební mají být přijímaní na základě spravedlivého procesu. Opět ale připomíná otázku těch, kteří odmítají náboženskou toleranci.
Nad apelem výzvy směřovaný na adresu médií se žádostí, aby veřejnosti poskytovala relevantní informace, se Valenčík podivuje: „Kde jste žili dodnes, vážení akademici (osobně – Honzo Sokole)! Vždyť dnes máme jen svobodu mediální manipulace a svobodu mediálních štvavých kampaní. Zdaleka nejen proti uprchlíkům, ale především proti našim občanům. To jste se teď probudili?“ Další oblast, u které se Valenčík pozastavuje, je pasáž týkající se apelu na kritický náhled a ověřování si informací. „Návod dobrý, konečně. A vyzní to důvěryhodně, pokud se tím vy sami, akademici, budete řídit ve všech otázkách, které rozhodují o našem současném žití,“ říká k tomu.
Další část výzvy pak směřuje k žádosti o porozumění skutečných příčin zla a hledání společných strategií, jak těmto zlům čelit. Valenčík se zpětně ptá akademiků na to samé, zda oni sami se touto činností zabývají. „Prověřujete svým kritickým myšlením zpravodajství médií z více zdrojů a s využitím vlastního rozumu? Víte, kdo, jak a proč destabilizoval Sýrii, Libyi? Jaké závěry jste z toho vyvodili a jak jste je veřejně prezentovali?“ táže se závěrem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: sla
