„Jistě se shodneme, že vzdělání je důležitější než sazby DPH, proč je v něm ale sakra málo inovace?" ptá se v úvodu svého zamyšlení místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk.

K tomu ho vedly kromě jiného výsledky průzkumu, který zjišťoval efektivitu vzdělávání ve venkovských oblastech Uttarpradéše. Ačkoli Indie investovala do školství velké množství peněz a vládní statistiky uvádějí, že průměrný počet hodin na dítě ve škole je srovnatelný se západními zeměmi, počet žáků na učitele je obdobný a ve školách jsou toalety a učebnice, skutečný stav vypadá jinak. Většina dětí v páté třídě neumí přečíst prostý příběh, jen několik dětí umí základní aritmetiku.

To vystihuje i postoj otce jednoho z žáků, jehož Pajonk cituje: „Zradili jste nás! Celý život jsem dřel jako hovado. Nemám školu a neumím toho více než osel. Ale vy jste nám říkali, že když pošlu svého syna do školy, jeho život bude jiný než můj. Pět let jsem ho místo na pole posílal do školy. Teď jsem zjistil, že je mu třináct let a nic neví. Nic neumí. Jeho život bude stejný, bude pracovat jako hovado v polích, stejně jako já!“