„První pocit je radost, že se stal zázrak. Nečekal jsem, že bude možné ukončit studenou válku bez války horké a tak jsem nedoufal, že se změny režimu dočkám. Radost poněkud kalí, když si uvědomím, kolik ‚okének příležitosti‘ jsme propásli,“ zmínil v rozhovoru Bican. Podle jeho slov jsme během 30 let volili, kudy dál, na spoustě křižovatek.
„Československo nebylo jedinou zemí světa, která přecházela po nějaké formě autoritativního režimu k tržní ekonomice a k politické demokracii. Během let se nashromáždila řada zkušeností, například na základě analýz Latinské Ameriky, Španělska a Portugalska, že teoreticky bylo možné položit základy státu lépe. Zároveň si uvědomuji, že společenské procesy se neřídí z akademické pracovny, ale odehrávají se v politickém zápase, v němž je třeba o správnosti zvolených řešení přesvědčit veřejnost,“ dodal.
Původní text ZDE.
Své pak řekl i k rozpadu Československa, kdy to podle něj bylo ojedinělou dvoučlennou federací, s ústavně zakotveným právem republik z federace vystoupit. „Stát držela pohromadě moc Komunistické strany Československa. Václav Havel na manifestaci v Bratislavě vzkázal, že je třeba vytvořit autentickou federaci. Do polistopadové společnosti vstupovaly všechny slovenské strany s programem odpovědnosti za Slovensko. Odpovědnost za stát předpokládá, že máte v rukou nástroje na jeho řízení. Ve federaci všechny nástroje v rukou nemáte, protože moc je sdílená. Znamená to, že mezi republikami a federální tchyní, jak o ní mluvil Vladimír Mečiar, existovalo trvalé napětí. Havlův vzkaz Slováci pochopili jako program rozvolnění federace,“ dodal.
A neopomněl také říct, v souvislosti s ekonomickou transformací, že nejlepší by bylo, kdyby tady nikdy nevládli komunisté.
Psali jsme:
_635751407378446529.JPG&id=105280)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
