"Fuj. Máme takovou průpovídku. Když je něco ošklivé, říkáme, to je hnusný jako ruština," reaguje Florentin, majitel hostelu v Constatně, když mu nabídnu, že můžeme hovořit i rusky. Zůstáváme tedy u angličtiny. Byli jsme na rumunském pobřeží Černého moře, kde ruská invaze na Ukrajinu také nedá mnoha lidem spát.

Blbí Rusové a Moldavané

Šestačtyřicetý Florentin vytvořil pětipokojový hostel z jednoho bytu ve třetím patře pětipodlažního paneláku. Když vám nevadí, že nemáte pokoj s koupelnou, ušetříte. "Putin je strašný megaloman. Rusové to mají bohužel v krvi. Nicméně válka na Ukrajině dopadá pro Ukrajince špatně, takže už jsem přemýšlel, kam poputuju, jestli se Rusové nezastaví. Do Albánie? Nevím," dává najevo otevřeně své obavy s tím, že mnoho ukrajinských uprchlíků ubytovával. Prý byli skromní a chovali se spořádaně.

Je dost hrdý na malý ekonomický zázrak v zemi na Dunaji. Vždyť rumunská ekonomika patří k nejrychleji rostoucím v Evropské unii a v březnu vstoupí země do Schengenského prostoru, byť s omezením na pozemních hranicích. Z řeči vyplyne, že je rumunským patriotem a zároveň antikomunistou.

"Kde jsme mohli být, nebýt komunistického bloku. Ostatně Československo z něj bylo nejvyspělejší. Dnes jste mohli být ve stejné pozici jako třeba Belgie. Proto nemám s komunisty žádné slitování a nedokážu pochopit, když někdo cítí nostalgii po starých časech a říká, že tehdy bylo líp. Nikdo, kdo zde nežil, si nedokáže představit, jak tady bylo za Ceausesca," přemítá a dodá: "Rusové se hodně ohlížejí dozadu, jací byli borci za Sovětského svazu, ale obyčejní lidé tehdy jen živořili. To stejné Moldavané. Kdyby se dali dohromady s Rumunskem, tak by to bylo podobné jako sjednocení Německa a začali by prosperovat. Jsou to blbci."

Procházka po rumunské riviéře

Kousek od vlakového nádraží stojí autobusové a zrovna každý den v sedm večer tam staví autobus, který jezdí na trase z Oděsy do Istanbulu. Řidič vysvětluje, že tady vždy pár lidí vystupuje, takže pár volných míst má. Nedaleko autobusáku u bufetu postává chlapík a somruje cigaretu. Jmenuje se Boris a pochází taky z největšího ukrajinského přístavu. "Však my těm Rusákům nakonec ukážeme. Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva! Musíte nás ale podporovat, jinak to nezvládneme," ujišťuje. Když mu řeknu, že to vidím bledě a optám se, proč není na frontě, podívá se na mě podezřívavě jako na agenta z Lubjanky a hovor utne.

V Constantě je po sezóně zhruba stejně málo lidí, jako bylo kolem Pražského hradu v době covidové pandemie. Secesní budovu kasina na nábřeží, místní pamětihodnost ze začátku dvacátého století, už téměř opravili. Na pobřeží až za letovisko Mamaia se procházejí malé hloučky lidí, někteří mluví rusky.