„V posledních letech vidím cílenou a vědomou relativizaci komunismu, relativizaci listopadu 1989 a zpochybňování polistopadového vývoje. V této situaci je, myslím, klíčové, abychom dokázali pochopit význam listopadu 1989. A k tomu musíme dostatečně dobře vědět, co byl totalitní režim, a mít srovnání s tím, v čem žijeme dnes,“ míní Langer ve svém pojednání.
„To se týká zejména mladé generace. K pochopení listopadu 1989 patří i znalost toho, co mu předcházelo: rok 1945, rok 1948, soudní procesy, popravy, rok 1968, normalizace... To jsou ovšem dějiny, příběhy, s kterými se mnohé děti a mladí lidé ve školách vůbec nesetkávají, neznají je,“ stěžuje si na úroveň vzdělávání, ve kterém se k současné době někteří kantoři ani nedopracují.
Langer tvrdí, že velmi intenzivně prožívá to, co se ve společnosti a v politice děje. A že to jsou pro něj spíše traumatizující prožitky. „Neboť to, čeho si v životě cením nejvíc, a to je svoboda ve všech těch rozměrech a kategoriích, se momentálně dusí a sípe! Jsme čím dál tím víc spoutáváni a regulováni,“ tvrdí.
Fotogalerie: - Kongres ODS v Ostravě
„Má to dvojí rozměr. První je míra regulace v každodenním životě. Ta nás čím dál tím víc svírá. Každý krok, který máme sami svobodně udělat, je nám předurčován normativními zásahy, ať již prostřednictvím zákonů, vyhlášek, nařízení, nebo soudních rozhodnutí. Některé zásahy v podobě zákazů a příkazů jdou přitom proti samotné podstatě lidské existence a vytvářejí absurdní situace. Ty pak vedou k tomu, že lidé vnímají dotyčné nařízení a dotyčnou regulaci jako nesprávnou a snaží se ji obcházet,“ uvádí Ivan Langer. Dle něho pak rostoucí počet regulací vede k rostoucímu despektu vůči státu a státní autoritě.
„Druhou věcí, která mě trápí, je destrukce standardního politického systému, kterou prožíváme a který jsem považoval za jednou provždy daný, po listopadu 1989 daný. Tedy, že žijeme v zastupitelské parlamentní demokracii, která je postavena na derivátu montesquieuovské dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, které se navzájem vyvažují. To se neděje!“ říká Langer s tím, že s daností současného politického systému se mýlil.
„Trápí mě omezování svobody slova a projevu tím, jak se jednotlivá média stávají hlásnou troubou různých ‚-ismů‘. Přičemž mnohdy svobodu projevu ohrožuje více slovo nevyřčené než slovo vyřčené. A nevyřčeného je čím dál tím víc. Zato se množí balastní slova odvádějící pozornost od toho, co je zamlčováno. Netušil jsem, jak aktuální je Orwellův román 1984, vydaný v roce 1949!“ okomentoval Langer také média.
Považuje se dle svých slov za hrdého občana České republiky. „Cítím se být součástí evropského kontinentu a evropské civilizace, kultury. Nikdy jsem nepatřil mezi nadšené eurofily – hurá, hurá, EU! Evropská integrace a spolupráce je úžasná idea, ovšem ne v podobě, v jaké ji prožíváme. Jsem smutný z toho, jak lidé, kteří nás tam kdesi daleko reprezentují, se čím dál tím víc vzdalují hodnotám, kterých si vážím. Děsí mě, jak opovrhují tím, co dělá a dělalo Evropu Evropou, jak popírají naše kořeny, historii, tradice, jak zapomínají na to, že jsme vzešli z anticko-židovsko-křesťanského myšlení a hodnot,“ míní.
Fotogalerie: - Vondra, Langer a další
„Jak zpochybňují tyto kořeny a destruují civilizaci, jíž jsme součástí. Čím víc je takových relativistů, čím víc je takové destrukce, tím více se otvírá prostor pro lidi, kteří bytostně nenávidí svobodu a uvažují totalitně. Čím více je takových hlupců, tím více je prostoru pro populisty, kteří jako pištci zapískají a dav myší a krys za nimi snadno jde. Protože v reálném životě vidí, že něco je špatně!“ varuje Langer.
„Ti, kteří by měli reprezentovat jejich stát, potažmo Evropu, jim totiž nedokáží dát srozumitelná, pochopitelná a logická řešení. A tak zklamaní jdou za samozvanými pištci, krysaři! Přeji si, aby se znovu dali dohromady lidé, pro které je svoboda esenciální hodnotou, ale kteří ji dokáží z akademicko-filozoficko-politické roviny přetavit do každodenního života, do každodenních rozhodnutí a dokáží popsat, co je špatně,“ vyjádřil své přání a dodal, že to neznamená radit, co se má dělat.
„My se máme rozhodovat sami. Stát nám nemá říkat, co máme dělat. Stát nám nemá říkat, můžeme-li si pokácet strom, nebo ne, můžeme-li kouřit v hospodě, nebo ne, můžeme-li dělat to či ono. My sami si to máme udělat a my sami za to máme nést odpovědnost! Stále chovám naději, že takoví lidé jsou! Jste-nejste to vy?!“ skončil otázkou jednu část svého Pojednání o životě a svobodě bývalý ministr a předseda správní rady CEVRO institutu Ivan Langer.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
