Hutka a Rakušanová v Plzni: Míchání kultur je strašně pozitivní. Německo integraci zvládá, měli bychom si z něj vzít příklad

15.06.2018 8:04 | Zprávy

REPORTÁŽ Fanatičtí islámští duchovní jsou jak domovní důvěrníci za komunismu. Německo integraci zvládá a my bychom si měli vzít příklad. Rozhodně se tedy snažit o větší prolínání různých kultur. No-go zóny jsou téměř pohodička, kde jako vlasáč bez strachu v pohodě přežijete. Jen občas tam prudí policisté. Na besedě s Lídou Rakušanovou a Jaroslavem Hutkou, kterou za účasti několika desítek přítomných zorganizovala metodistická církev evangelická v Plzni, bylo plno zajímavých pohledů. Třeba i ten, že se možná blíží čas, kdy lidé budou opět prchat z České republiky. A muslimizace světa? Nesmysl! Jen body pro fašistu Okamuru…

Hutka a Rakušanová v Plzni: Míchání kultur je strašně pozitivní. Německo integraci zvládá, měli bychom si z něj vzít příklad
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jaroslav Hutka na demonstraci proti Babišovi nazvané Proč? Proto!

Češka žijící v Norsku, Běla Gran Jensen, překvapila přítomné stručným tvrzením, že o multikulturalismu neslyšela. Rakušanová zavzpomínala, jaké to bylo kdysi v Německu: „Tam byla filozofie a očekávání, že to třeba pomůže k integraci. Já jsem si to zažila v Německu – zajímavá procházka po různých kuchyních, různých slavnostech…,“ zasnila se novinářka.

Multikulti je bezva a prima!

Jaroslav Hutka byl sdílnější: „Já k tomu mám také kladný vztah. Jezdili jsme na multikulturní festivaly, procestoval jsem mnoho západních zemí a vždy mne to ohromně bavilo. Nemalá část studentů to chápe tak, že kultury jsou si navzájem rovny. A teď jde o to, zda se díky současné situaci ta kultura zapouzdří a udržuje si vlastní kulturu, náboženství. Multikulturalismus je takový úřední pojem. To samé je pojem politická korektnost. Do dneška nevím, co to znamená. Ale nepřátelé té politické korektnosti přesně vědí, co se říká, že třeba teď jsme na hranici politické korektnosti. Fakt jo? A kde to bylo?“ zasmál se zpěvák.

„Já jsem žil v Nizozemsku ve čtvrti, kde byla menšina Nizozemců,“ podělil se s přítomnými Hutka. „Tam žily všechny možné národy, bylo to blízko centra u třetího ramene Rýna, takže jsme všichni platili ale úplně malinkou daň z hráze: To spolužití ve chvíli, kdy do toho ten stát blbě nehrabe, tak to funguje. A pokud policie, tak čas od času, aby udělala jakýs takýs pořádek, ale my jsme byli vedle sebe. Sousedi byli z Kapverdských ostrovů, měli hodně dětí a třeba měli hrozně hlučný silvestr. Ale to všichni věděli,“ pochechtával se. „Byly tam všechny možné kultury, tak i arabské. Jednou jsem sháněl vepřové sádlo, a když jsem k nim přišel, tak se strašně rozchechtali a já si uvědomil, jaký jsem blbec. V Nizozemsku jsem zažil to míchání kultur, že jde o něco svobodného, protože ta svobodná cesta z holandského protestantismu až z  východního kolonialismu, který nesl takový socialistický realismus, je pro společnost strašně pozitivní. Jen přítomností těch cizinců. Po generace to byla dlouhá cesta. Byl to veliký přínos a neublížilo to Nizozemsku, protože Nizozemsko je jejich zemí, přijímají nizozemskou kulturu a jsou jejími zastánci,“ pochválil „bývalé cizince“ Hutka.

Jak se manželky změní v sestry

Rakušanová podotkla poměrně jasnou věc, že zákony v Německu jsou velice podobné jako u nás. Mnohoženství je zakázáno, sňatky s nezletilými také. „Takže když přijdou uprchlíci s dalšími manželkami, tak to sami neproklamují, že to je jejich další jako manželka. Pak děti, „sestra“ se svými ratolestmi.  Příběhy jsou dost podobné – mladý pár, co přijde spolu ze Sýrie, ale dívce je 14. A klukovi třeba 17. Než odcházeli ze Sýrie, tak je rodiče oddali, aby ona měla na cestě nějakého průvodce, který ji ochrání. Přijdou do Německa a první, s čím jsou konfrontováni, je, že jejich sňatek neplatí. Pocházejí ze společenství, kde je problematické být v situaci, že je svobodná. To je zneuctěna, vrhnou se na ni příbuzní, takže nemůže jít ani domů, protože by ji vyhodili z domova. To si v Německu uvědomují, začalo se o tom mluvit a opravdu se věci řeší individuálně případ od případu,“ pronesla pochvalu Rakušanová.

„Nesetkala jsem se s tím, že by někdo vyžadoval vděk. Lidé se musejí postarat o to, aby se postavili na vlastní nohy a nebyli na sociální podpoře. Ale toto přece známe u nás z romských ghett. Kolik mých kamarádů už řeklo – já osobně proti Romům nic nemám. Tento pocit hanby se nějak nedaří vymýtit,“ posteskla si novinářka.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Václav Fiala

Já tomu vašemu komentáři úplně nerozumím

Píšete v něm, že Ukrajinci v zástupné válce USA proti Rusku obětovali statisíce mužů a ztratili budoucnost země. Myslíte, že Ukrajinci měli nějak na výběr, když je Rusko napadlo? Co jiného mohou dělat, než se bránit? Neztratili by budoucnost země, právě, kdyby se nebránili? A ještě, co bychom teda p...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Německý průmysl na pokraji zelené smrti? Kancléř dostal od továrníků naléhavý dopis

17:31 Německý průmysl na pokraji zelené smrti? Kancléř dostal od továrníků naléhavý dopis

Zástupci předních německých průmyslových koncernů a odborového svazu adresovali kancléři Friedrichu …