ParlamentníListy.cz přinesly čtenou reportáž o zkušenostech českých dovolenkářů v Itálii. Jak zjistil pan Jaromír na chudším jihu, ale i pan Martin na bohatém severu, některé potraviny jsou v této zemi výrazně levnější než v Česku. 

„Včera jsme byli s manželkou pro nějaké ovoce a zeleninu. Já jsem se u těch regálů zase naštval,“ popisuje pan Martin svou včerejší výpravu do obchodu. U regálů ho čekala doslova rajčatová záplava. Přiznává, že ani nevěděl, co si má vybrat. „Prodávají tu tolik druhů. Všechny krásné. V Česku taky koupíme hezká rajčata, ale za úplně jiné ceny,“ posteskl si. Do košíku vložil koktejlová rajčata za 1,98 eura (48,80 koruny) za půl kila a velká masitá rajčata za 2,18 eura (54 korun) za kilo. 

„Všude samá rajčata,“ okomentoval pan Martin situaci v italském obchodu. Místní podle něj kupují výrazně více ovoce a zeleniny než Češi. „Na všem je napsáno ‚Vyrobeno v Itálii‘. Domácí rajčata, víno, okurky, saláty, papriky, mrkev, květák, bylinky. K nám se tahají rajčata ze Španělska, brambory z Polska, květáky a brokolice z Nizozemska, cibuli z Nového Zélandu, česnek z Číny,“ napsal. Je pravda, že od poloviny devadesátých let potravinová soběstačnost Česka klesá. Data webu Novinky.cz ukazují, že roce 1996 jsme produkovali 95,7 % vlastních potravin, v roce 2023 to bylo jen 78,2 %. 

Fotografie nabízeného zboží, které nám pan Martin zaslal, mluví jasně. Některé zboží je výrazně levnější než v Česku, jiné stojí podobně, jako například květák kilo za 1,98 eura (48,80 koruny) nebo brokolice kus za 1,68 eura (41,40 koruny). Ale rozdíl je v tom, že takřka všechno ovoce a zelenina, které pan Martin vyfotil, pochází z domácí produkce. Italové kupují italské zboží. 

Redakce ParlamentníchListů.cz se zeptala i pana Jaromíra, jestli se mu dovolená v Itálii prodražila. „Žena nejí maso, takže tu ušetříme. V Čechách tedy zas tak moc ne, protože zelenina je drahá, ale na Sicílii byla za směšné ceny,“ odpověděl.

Na účtence stojí, že za půl kila nektarinek pan Jaromír platil 0,88 eura (21,70 koruny), keříková rajčata (pomodori cillegino) vzal za 2,59 eura (64 korun) za kilo. Dvě italské okurky ho stály 0,8 eura (19,70 koruny). 

Výrazně vyšší zastoupení domácí zemědělské produkce v italských obchodech vychází částečně i z pozice Itálie jako zelinářské jedničky a ovocnářské dvojky Evropské unie (data Eurostatu). Itálie je podle webu BusinessInfo evropskou jedničkou i v bio zemědělství. Mezi další velké producenty patří Španělé, Francouzi a Poláci. Z menších zemí vyniká Maďarsko. 

Čeští zemědělci si dlouhodobě stěžují na nerovné prostředí na společném evropském trhu. Z údajů Evropské unie vyplývá, že v rámci takzvané přímé podpory z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) přišlo v roce 2021 do Česka 852,3 milionu eur dotací. Srovnatelnou částku dostali od EU Bulhaři (843 milionů). Zmíněné Maďarsko, které si drží dobrou zemědělskou výkonnost, obdrželo 1276,6 milionu eur. Nejvíce dotací v EU teklo do Francie (6,8 miliardy) a do Španělska (5,05 miliardy). Následují Německo (4,62 miliardy), Itálie (3,55 miliardy) a Polsko (3,32 miliardy). Češi dostávají z Bruselu na hektar skoro nejméně z celé Evropské unie, uvedly Seznam Zprávy.

ParlamentníListy.cz se na příčiny zeptaly ekonoma Vladimíra Pikory (Motoristé). „Problém, třeba u masa, je v tom, že Italové směřují ty dotace na jiné věci a sami mají ještě své národní dotace, které směřují třeba do toho, aby se česká zvířata vyvážela do Itálie, tam se bourala, a pak se tam, na místě, udělalo to, co má nejvyšší přidanou hodnotu. Udělají z toho produkty: šunku, nebo něco jiného. Dají tam nálepku, že to je italské. Ale to maso je třeba české,“ uvedl ekonom. Italští zemědělci si podle něj umějí o unijní dotace lépe říct a dokážou je dobře sladit s národními dotacemi. „Kdybych to měl zjednodušit, kdyby nebyly žádné dotace, měli bychom mnoho potravin za stejné ceny. Samozřejmě jim nemůžeme konkurovat třeba u rajčat, na to mají lepší sluníčko, ale měli bychom je v Čechách za ty italské ceny plus cenu dopravy. Dnes to máme za ty italské ceny, plus cenu dopravy, plus ještě hodně navrch,“ uvedl Pikora.

Potravinovou soběstačnost nepovažuje Pikora ve chvíli, kdy disponujeme společným evropským trhem, za zásadní. „Otázkou je, jestli ten jednotný trh opravdu máme,“ dodal. K pochybnostem ho vede například to, že nadnárodní řetězce se podle něj chovají jinak k Němcům a jinak k Čechům: „Mají pocit, že ti Češi snědí cokoliv. A ještě jim dají vyšší cenu, protože v Čechách není taková konkurence.“ Proti Polsku, Itálii a dalším zemím máme podle Pikory geografickou nevýhodu, která také negativně ovlivňuje ceny. Konkurovat podle něj můžeme spíš Slovákům a Rakušanům. Některé srovnatelné země jsou na tom mnohem lépe než my. Třeba Maďarsko, které dostává z Bruselu mnohem víc zemědělských dotací. „Máme špatné vyjednavače, kteří dostanou peníze do své kapsy a pak už nemají důvod se víc starat,“ řekl Pikora.