Pane Cílku, já vás znám už delší dobu, vy jste člověk nadprůměrně inteligentní s obrovským rezervoárem znalostí. Vy patříte jednoznačně do té elity, do té „pražské kavárny“. Možná už na vás čekají. Abyste si to nepokazil. Nechcete si ten rozhovor přece jen ještě rozmyslet?

Podívejte se, pane Procházko, nemluvíme spolu přece poprvé, taky u vás vnímám inteligenci, zkušenosti, rezervoár a především slušnost a zdvořilost. A s tou jsem se setkal, kdykoliv jsem jednal s někým z Parlamentních listů, i když jsem ten rozhovor třeba odmítl. Ale tentokrát rozhodně ne, protože my tady chceme mluvit o celospolečenském tématu, které se týká nás všech! Bez ohledu na nějaké politické sympatie a preference.

Chtěl jsem vás jen upozornit.

Já vím, že mě budou nenávidět! Toho jsem si samozřejmě velmi dobře vědom, ale na tom by si měl člověk dneska spíše zakládat, nemyslíte? (smích...)