Před více než tisícem let kníže Václav přemýšlel o tom, jak udržet při životě české knížectví. Rozhodl se kráčet cestou rozšiřování křesťanské víry na svém území. Vedle toho hledal cestu smíru a spolupráce se svými sousedy. I proto se rozhodl platit římskému králi Jindřichu Ptáčníkovi poplatek za mír, který zaručil, že si mohl zachovat svrchovanou moc na svém území. Lidé tehdy pravděpodobně cítili, že kníže Václav je dobrým vladařem, který se snaží dbát o rozvoj knížectví.
Když bratr Boleslav knížete zavraždil, brzy pochopil, že lid vnímá Václava jako patrona země, za nímž chtějí kráčet, zachovat si mír a prosperovat. Je to něco, o co Češi, Moravané a Slezané stojí i více než tisíc let po smrti knížete? Má nám sv. Václav co říci i dnes? To se ptá ministr Herman v textu, který sepsal už v roce 2003, tedy ještě před vstupem Česka do EU. S mírnou aktualizací ho však považuje za stále nosný. Úvaha byla publikována také na blogu serveru Aktuálně.cz.
„Je to právě on, kdo dal v samých počátcích do vínku naší zemi směr. Kolikrát v dějinách jsme se pak vydali jinudy. Ale dosud vždycky jsme se dokázali vrátit na pevné místo, abychom znovu poměřili svou pouť se souřadnicemi, které jsou někde hluboko zakódovány v našem nitru. Svatý Václav, ochránce a vévoda české země, jede na svém koni před námi již víc než tisíc let. Někdy jsme se mu ztráceli. Dnes je znovu před námi. Ukazuje cestu. Zná ji,“ věří i dnes ministr Herman.
Psali jsme:
autor: mp
